Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 29

29

sdělí, proč mají „ty své“ tolik rády.

Charlotte mě pozdraví dobrou češ-

tinou. Není mezi dětmi jediná, která

pochází ze smíšeného manželství,

někteří spolužáci se sem dostali

z Číny, Bolívie nebo z Ukrajiny. Zazní

také sborový zpěv dětí o velké rodi-

ně, o chvílích strávených společně.

Jsem dojatá, nakonec mi Charlottka

přinese – stejně jako všechny děti –

dárek z dnešního setkání, barevné

desky se slohovou úlohou „Moje ba-

bička“ a naši fotografii na památku.

Nešlo o besídku, ale o dojemnou

oslavu rodin. Šlo o tradice, o úctu.

Pokud něco španělské komunitě

závidím, je to důležitost, kterou slo-

vu rodina přikládá. Až do usínání

mě pronásleduje otázka: proč u nás

nefunguje všude tak hladce mezige-

nerační souhra rodiny? Patří u nás

tohle téma do obsahu předmětu ob-

čanská nauka? Dala bych mu nejmíň

stejné místo jako ekonomické gra-

motnosti. Najednou se mi vybaví

malý transparent z místnosti, kam

jsme byli pozváni po programu a kde

sám pan ředitel nám naléval sklenku

španělského sektu „cavy“: „Když se

do toho pustíme, není nic nemožné.“

Myslím na Barcelonu i v praž-

ské tramvaji, když stojím nad třemi

mladíky, kteří diskutují o jakési dis-

ciplíně, kterou plavou pod „šest“, ale

k uvolnění místa se nemají. Jó, to

v Barceloně… 

Jak na

QR kódy

?

Vněkterých

textech

můžete

narazit

na QR kód.

Zapněte

fotoaparát

na svém

chytrém

mobilu

anamiřte jej

na kód, ťukněte

prstem na

nabízený odkaz

adozvíte se

víc!

Děti, vedené

svou učitelkou,

zazpívaly

prarodičům.

Hlavní pozornost přitáhnou kromě

dětských kreseb s rodinným námětem

čelní stěna plná fotografií, momentek

z dní prarodičů s vnuky. Vlevo jsou

fotografie nejstarší, černobílé, u těch

nedávných najdu dokonce jednu fotku,

jak si v Praze hrajeme s klaunskými

nosy z Konta Bariéry, a také jinou,

na Karlově mostě, s panoramatem

Hradčan!