Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 13

Zákon zisku

Z iluzí o uskutečnění společnosti, ve

které budou mít všichni lidé stejné

možnosti a stát či politická strana

se o ně postará, jsme již vyrostli.

Utopie jsou jen utopie. Dokonalou

péči o všechny ve svých projektech

slibovali různí idealisté po tisíciletí.

V minulém, 20. století dva politické

totalitní režimy blahem pro všechny

dokonce zdůvodňovaly svoji

expanzi.

Současný společenský systém – ať

se nám to líbí nebo nelíbí – je tzv.

kapitalistický. Tedy je založen na

zisku, profitu toho, kdo pracuje,

podniká, je aktivní, hodně se snaží,

a navíc má k tomu i „kus štěstí“.

Spoléhat na to ale není možné.

Proto ani není možné předpokládat,

že různé firmy, tedy podnikatelé,

vlastníci velkých finančních

prostředků, budou z vlastní vůle

a druhým pro radost stavět byty

pro handicapované a jednotky

speciálně upravené. Sem tam někdo

z těch bohatých to z altruismu

určitě udělá. Zákon zisku ale platí

i v oboru „dobrých skutků“. Jednou

dvakrát za život je možné postavit

byt se speciální kuchyní pro lidi

různě fyzicky znevýhodněné,

nechat upravit garsonku tak, aby

byla přístupná i pro toho, kdo chodí

s berlemi. Nárok na to ale není

možné požadovat, jen si ho přát.

Když chceme, tak osobní iniciativou,

darem, sbírkou, zviditelněním těch,

kteří jsou ochotni rozdávat, můžeme

přispět k tomu, aby i ti znevýhodnění

mezi námi mohli žít ve standardních

podmínkách. Motivovat k výrobě

třeba kuchyní upravených pro lidi

na vozíku je nutné opětně ziskem či

alespoň tím, že to přinese popularitu

a ocenění těm, kteří jsou ochotni

podnikat i v takto jinak nevýděleč-

ném oboru. Oceňujeme tyto lidi,

nebo jim opětně závidíme a říkáme,

„ten má i na rozdávání“?



Autorka je socioložka,

členka rady Konta Bariéry.

SLOUPEK Jiřiny ŠIKLOVÉ

13

Auta Konta Bariéry

Už dlouhá léta spolupracuje Konto Bariéry sřetězcem

Globus. Na začátku byla jednoduchá myšlenka – zkaždé

igelitové tašky dostala nadace malý obnos, který ale vcelku

posílil možnosti uspokojit žadatele opomoc. Později se

vybrané peníze soustředily na nákup velkoprostorových

automobilů, vsoučasnosti od značky Ford. Auta dostávají

neziskové organizace, které provozují terénní služby. Po celé

republice tak nyní jezdí více než  takových automobilů.

už léta každodenně vozí svého Ja-

kuba s dětskou mozkovou obrnou

a dalším postižením do Centra Pa-

prsek. Nejenže jí ubylo trochu kom-

plikované cestování autobusy, ale

hlavně se Kuba zlepšil, jeho záchvaty

epilepsie už nejsou tak časté. Kdo ví,

jak těžká je dlouholetá péče o posti-

žené dítě, pochopí, že i malý – třeba

málo viditelný – pokrok je vlastně

velkým skokem.

OTAZNÍKY, OTAZNÍKY…

Svět sociálních služeb se u nás ob-

rovsky proměnil. Díky novým for-

mám práce veřejných zařízení i díky

košaté struktuře neziskovek se mů-

žeme spolehnout na dobrou péči

i mimo tradiční centra. Jaksi jsme si

zvykli na tuto jistotu a mnohým se

zdá, že je hotovo.

Není! Jednak naše společnost ne-

zadržitelně stárne, jednak musíme

respektovat, že v jednadvacátém

století už není možné, aby se péče

smrskla na jídlo, teplo a pár medi-

kamentů. Lidé s postižením i senio-

ři chtějí prožívat své dny důstojně,

s jistotou a bezpečím. Služba terén-

ní asistence je k tomu vynikajícím

prostředkem. Ale kdo to ví? Kdo se

– zejména ve veřejné správě a sa-

mosprávě – soustavně zabývá touto

oblastí, jejími problémy a rozvojo-

vými plány? Kdo konečně umožní

těmto organizacím plánování na

delší čas než na rok? Kdo udělá roz-

hodující krok k ocenění a docenění

asistentů? Kdo zastaví vlnu nedůvě-

ry vůči poskytovatelům sociálních

služeb a zbaví je stále mohutnější

laviny kontroly a administrativních

povinností?

Otázek by bylo ještě mnoho. Na

podzim nás čekají parlamentní vol-

by. Bude zajímavé sledovat, jak se

toto téma seriózně objeví v progra-

mech politických stran. Hewer pů-

sobí v několika krajích. A v každém

z nich jsou jiná pravidla pro financo-

vání, kontrolu, vyúčtování. Dokonce

v každé obci, kde žije klient, musí

neziskovka jednat a vyplňovat spe-

cifické podklady.

Stane se tedy služba terénních

asistentů chloubou naší společnos-

ti? Stane se pro nás všechny (dnešní

i budoucí) klienty ukázkou moderní

péče společnosti o své občany? Na-

jdou se další finance? Třeba na úkor

autodromů nebo uměle zasněžova-

ných lyžařských svahů? Právě od-

sud totiž nejednou míří lidé přímo do

rukou a srdcí asistentů…



Až potkáte takové

auto, připomeňte

si, že veze poklad.