Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 25

25
KULTURA
Text: ZDENĚK JIRKŮ
Foto: ARCHIV DIVADLA VDLOUHÉ
Po absolvování dvou vysokých škol
se Janek stal doslova spolustvořite-
lem „nové vlny“ českého současného
divadla. Prošel mnoha scénami, aby
nakonec proměnil pražské Divadlo
v Dlouhé v naprosto osobitou a vždy
překvapivou kulturní instituci, kde
se nebáli žádné inspirace, žádného
experimentu, žádného zdroje. Ale
vždy s naprostou oddaností divákovi.
Jan Borna byl přesvědčen o věčnosti
divadla – pokládal chvíle, kdy divák
uvěří, že kus visící látky je zázračný
strom, za nenahraditelné zejména
v době, ve které stále agresivnější
média ničí lidskou fantazii a realitu
zplošťují do primitivních znaků.
Před třiadvaceti lety se dozvěděl
osudovou diagnózu – postihla ho
JAN BORNA (1960–2017)
Kouzelník na vozíku
roztroušená skleróza. Neváhal ani
vteřinu a pokračoval v tvůrčí práci.
Až skoro do posledních dnů, i kd
byl už roky odkázaný na invalidní
vozík, ruce přestávaly také slou-
žit a přes úžasnou péči své rodiny
i uměleckého okolí se musel stále
více spolehnout na své spolupracov-
níky. Zejména Miroslav Hanuš se stal
jeho očima, rukama, hlasem i skvě-
lým transformátorem jeho nápadů.
Borna pokračoval i v psaní veršů
a jeho útlé sbírky znovu a znovu pře-
krásně ukazovaly, jak se své nemoci
nebojí a dokáže ji pěkně vytahat za
uši.
Janek byl velkým kamarádem naší
nadace. Už proto, že sám zažíval
osud vozíčkáře. Jeho inscenace byly
často věnovány podporovatelům
a partnerům Konta Bariéry. A vždy
přinesly divákům novou dávku ra-
dosti. Když z nich divák odcházel, ani
si třeba neuvědomil, že svým kouz-
lem proměnily – k dobrému – i jeho.
Takové práci se říká Umění.
Děkujeme, Janku!
Vdruhé polovině
ledna se uzavřel
pozoruhodný
život divadelního
režiséra, básníka
anekonečného
optimisty Jana
Borny.
Jan Borna byl přesvědčen o věčnosti
divadla – pokládal chvíle, kdy divák
uvěří, že kus visící látky je zázračný
strom, za nenahraditelné zejména
v době, ve které stále agresivnější
média ničí lidskou fantazii a realitu
zplošťují do primitivních znaků.
Můžeš