Strana 24
ŽIVOT / AKTIVNĚ – KOŠÍKÁŘSTVÍ
Text: RADEK MUSÍLEK
Foto: JAN ŠILPOCH
Právě zde se s tímto tradičním ře-
meslem seznámil ještě jako stu-
dent. Odmalička je totiž na vozíku,
takže se v Jedli učil i bydlel. „Byla to
vlastně náhoda,“ vzpomíná Martin
Knapp. „V Jedličkárně se počátkem
90. let objevil bohémský Angličan
Tony, který tam rozjel košíkářskou
dílnu. Mně se to líbilo, i když jsem
s tím žádnou zkušenost neměl. Tou
dobou jsem byl už nějakou dobu
doma bez pořádné aktivity. Tony mě
začal pletení učit, bavilo mě to, tak
jsem se rozhodl, že půjdu na tříle-
tý učební obor košíkář ve Školách
Aloyse Klara.“
Uplynulo ještě několik let, až
v roce 2000 Martin do „ Jedle“ na-
stoupil jako nový vedoucí košíkář-
ské dílny. Tu si postupně upravil tak,
že i přes svůj handicap si v ní doká-
že prakticky vše obstarat sám. Jen
občas požádá chodící kolegy o po-
moc s přenosem většího množství
materiálu. Pro jeho žáky s postiže-
ním je inspirativní, že mají učitele
na vozíku. „Úkolem naší dílny není
nějaká komerční produkce. Děti
a mládež sem chodí v rámci pracov-
ního vyučování na pár hodin týdně.
Většina z nich má velmi těžké těles-
né postižení, takže práce jde velmi
Spletitý koníček
pomalu a jsem rád, když za čtvrtletí
dokončí třeba mističku, kterou pak
dají mamince k Vánocům,“ vysvět-
luje Martin Knapp. Zároveň dodává,
že právě pokroky u těchto dětí mu
činí největší radost – kvůli které to
všechno dělá.
Už delší čas nepoužívá k pletení
tradiční vrbové proutí, ale tzv. pedig.
„Tenhle materiál má pro naše žáky
jen samé výhody. Vrbové proutí pro
ně bylo moc houževnaté, na druhou
stranu se zase lámalo atd. Na pedigu
bez námahy uděláte uzel a ještě se
dá dobře barvit. Koneckonců pedig
jsem si oblíbil i já sám, takže z vrby
dělám už jen pomlázky.“
Obojí je přírodní materiál, což je
další z věcí, která Martina ke ko-
šíkářství táhne: „Máte v ruce něco
živého, voňavého, čemu dokážete
dát tvar a pak tím někomu udělá-
te radost. Zároveň je to uklidňující
činnost. Už jsem upletl tisíce výrob-
ků, ale pořád mě to baví. To nebude
samo sebou,“ usmívá se sympatický
vousáč, kterého si snadno dovedete
představit v dobovém kostýmu na
jarmarku řemesel.
Právě na ten si s oblibou „odsko-
čí“, když je trochu unaven učením.
Několikrát ročně vyráží do skanze-
nu v Přerově nad Labem. Tam lidem
ukazuje, jak se plete, a zároveň může
prodávat svoje výrobky, které do zá-
soby vytváří během letních prázd-
MARTIN KNAPP (43) JE PŘÍKLADEM
ČLOVĚKA, KTERÝ PROPOJIL PRÁCI
ASVOJI ZÁLIBU. VÍCE NEŽ POLOVINU
ŽIVOTA SE VĚNUJE PLETENÍ
PROUTĚNÝCH VÝROBKŮ VŠEHO DRUHU.
DĚLÁ TO PRO RADOST, UKAZUJE
APRODÁVÁ SVOJI DOVEDNOST VE
SKANZENU, ALE ZÁROVEŇ UČÍ AVEDE
KOŠÍKÁŘSKOU DÍLNU VJEDLIČKOVĚ
ÚSTAVU AŠKOLÁCH NA PRAŽSKÉM
VYŠEHRADĚ.
Jak začít skošíkářstvím
Úplní začátečníci by se měli zapsat do základního kurzu
aprostudovat literaturu. Obojího je na trhu hodně. Důležitá
je trpělivost.
Snadněji se vám bude pracovat spedigem. Jeho snop
vyjde asi na Kč. Představuje to , kg materiálu,
který vystačí na poměrně dlouho, nebo je možné zakoupit
menší množství. Jako základní vybavení stačí nůžky,
kbelík avoda.
Podívejte se např. na www.proutene-kosiky.cz/pedig.html,
kde lze zakoupit materiál izískat informace ainspiraci.
Pletení košíků
je práce,
která uklidňuje.
nin. Jeho vozík na jarmarku občas
komentují děti, zároveň je to dobrá
reklama zvyšující odbyt. „Nemám
ale rád, když se mi kvůli tomu snaží
dávat víc peněz, než kolik za výro-
bek chci,“ dodává Martin Knapp.
„Skamarádil jsem se s kolegy
z jiných řemesel. Vytvořila se nám
taková přátelská parta, spolupracu-
jeme a vyrážíme na různé akce. I to
mi přinesly košíky. Stejně jako pří-
ležitost k seznámení s dalšími lidmi,
včetně tzv. slavných. Dělal jsem koše
pro Zdeňka Trošku, Květu Fialovou
nebo manžele Zátopkovy. Učil jsem
plést děti Davida Vávry a moje koše
hrají jako rekvizita v Národním di-
vadle během opery Kouzelná flétna,“
odpovídá Martin na otázku, co mu
košíkářství dalo kromě práce. Vedle
toho všeho ještě vede Abilympiádu
pro děti a mládež, sportuje a celkově
se vůbec nenudí.