Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 26

KULTURA / AUKČNÍ SALON
Malba: řetězec
návazností
anáhod
Na startu knové malbě stojí vždy
emoce, dávná nebo idnešní realita.
Unikátní tvorba výtvarníka
Josefa Bolfa si diváka magicky
přitáhne. Co na tom, že obrazy
bývají často bez názvů…
Text: MICHAELA ZINDELOVÁ
Foto: JAN ŠILPOCH
Existovalo cosi vdětských letech,
co vás navigovalo na uměleckou
cestu?
Rodiče byli profesně běžní lidé, po
mámě jsem zřejmě něco podědil.
Oba se mne snažili ve zvolené ces-
tě podporovat. V naší rodině existo-
val zájem o umění, jako kluk jsem
se znovu nořil do dílů Dějin umění
José Pijoana. Ne vždy jsem rozuměl
tomu, co se na obrazech odehráva-
lo. Třeba v krutosti výjevů gotického
umění jsem si mnoho záležitostí do-
mýšlel. Mytologii, kterou jsem neměl
vůbec zpracovanou, jsem ale někde
„vzadu“ takhle vnímal. Odmala jsem
se vždycky někam „uklidil“ a tam si
maloval. Poslechl jsem vlastně hlasy,
které kolem mne konstatovaly, že
dobře kreslím.
Dlouho jste tematicky setrvával
vrámci sídlištní architektury, kde
jste prožil dětství.
Ano, vyrůstal jsem na sídlišti praž-
ského Jižního Města, všechno se
během našeho bydlení dodělávalo.
Pro mne to byly ohromné prázdné
plochy a mezi nimi nějaké „baráky“.
Všeobjímající nehotovost, ty podcho-
dy, metro, vysoké domy, to byl můj
vjem, ve kterém jsem vyrůstal. Celá
situace byla násobená přicházející
normalizací.
Typické jsou vaše obrazy proškra-
bávané tuše nanesené na vrstvě
voskovek, technika, kterou si mnozí
pamatují ze školy.
Na Jižním Městě jsem později také
zdědil garsonku po babičce, a tak
jsem se jednou obloukem vrátil na
místa, kde jsem vyrůstal. Došlo mi,
že prostředí, které mě obklopovalo
jako dítě, bylo silné a ojedinělé. Tu
zkušenost s prostředím jsem chtěl
využít. Vzpomněl jsem si i na záži-
tek ze školky, kde jsme se učili, že se
papír natře voskovou pastelkou, ta se
překryje tuší, a nějaká vize se může
vyškrabovat. Člověk vidí na ty vrstvy
pod tím, tuš překrývá vrstvy malby.
Hodně často se v kontrastu s černou
objevovala růžová barva, v té kombi-
naci vznikal podivný negativní otisk.
Objevil jsem tak pro sebe techniku,
která cosi sděluje. K dispozici jsem
měl minulost - moje kreslené hry
s pamětí vznikaly v době, kdy jsem
se vědomě rozhodl, že budu praco-
vat s věcmi, které nejsou na první
pohled pozitivní.
Josef Bolf při
práci na rozměrné,
zbrusu nové
malbě, která se
letos objeví na
jeho nové výstavní
prezentaci.
Můžeš