Strana 16
REFLEKTOR / TRIBUNA
MĚSTSKÁ DOPRAVA NESPÍ
Jako výrazný a žádoucí posun vnímám
stoupající bezbariérovost v pražské MHD.
V časech mého nástupu na MHMP před
jedenácti lety měli vozíčkáři k dispozici
jediný spoj zajišťovaný autobusem s hyd-
raulickou bezbariérovou plošinou. Ten svou
jízdu systematizoval zastávkami u různých
stacionářů a podobných zařízení, z jejichž
sídel do něj handicapovaní cestující nastu-
povali hromadně. Aby vůz na trase obslou-
žil všechna určená místa, prováděl veliké
okliky, což způsobilo, že zatímco dnes
moje přeprava z domova na pracoviště trvá
tramvají asi 25 minut, tehdy si autobusem
vyžádala hodinu času.
Když se objevily bezbariérové tramvaje,
mezi jejich dvěma výskyty na téže stanici
ve stejném směru uplynul hodinový inter-
val. Nikdy se proto nesmělo riskovat, že
člověku vinou pozdního příchodu tramvaj
ujede. Během následujících let se ale inter-
valy tak zkrátily a zlepšily, že mi to oproti
časům autobusu s plošinou umožnilo
o čtvrtinu zvýšit pracovní úvazek.
Za ona léta si nevzpomínám na etapu, kdy
bych trpěl dojmem, že pražská doprava ve
vztahu k handicapovaným občanům tzv. spí.
I během pozdějších období jsme se dočkali
bezbariérového přizpůsobení na nemálo
místech včetně nově realizovaného ostrůvku
na tramvajové zastávce Lazarská, mnou čas-
to s oblibou využívaného, který nám zřídili
jen krátce poté, co jsem začal vnímat znač-
nou mediální exponovanost jeho absence.
VLÍDNOST NA PRACOVIŠTI
Ohledně každodenního fungování na
pracovišti má pro mě asi největší význam
vřelá kolegialita mnoha zaměstnanců, kteří
svou vlídně a samozřejmě projevovanou
nápomocností zmírňují nejběžnější dopady
mého znevýhodnění. To nicméně platilo
i před jedenácti lety.
Ve srovnání s dřívější dobou už také
deset let sídlíme v modernějším objektu,
jenž z hlediska vstupu do budovy a pohybu
v interiérech vykazuje znatelnější bezba-
riérovou přizpůsobenost a přizpůsobitel-
nost než naše sídlo předchozí.
ACH, TY TOALETY
O něco horší pocit bohužel mám v budo-
vách restaurací, obchodních center a jed-
noho blíže neurčeného ministerstva s pří-
stupem k sociálním zařízením. Domnívám
se, že by provozovatelům zmíněných
podniků při přípravě pomohlo najímat si
daleko častěji testující vozíčkáře.
Uvnitř nákupního centra Nový Smíchov
spočívaly problémy kupř. v tom, že naproti
madlům, instalovaným po stranách zácho-
dové mísy, se nachází rozměrově přehnané
umývadlo. Do prostoru před mísou zasahuje
tak nadměrně, až vozíčkář postrádá místo,
aby v koridoru mezi madly a umývadlem
provedl otočku, vedoucí k přemístění těla
z kolečkového křesla na mísu a zpátky. Na
popisované toaletě jsem zvládáním veške-
rých nástrah ztratil nepředvídatelné množ-
ství času a odcházel z ní kompletně zpocený.
Nedovedu si představit, že někdo, kdo má
handicap rozsahově horší než já, by takovou
toaletu bez asistence dokázal jakkoli využít.
Na vzpomínaném ústředním správním
úřadě (jehož se však dlužno zastat, poně-
vadž sídlí ve velmi starém a památkově
mimořádně exponovaném komplexu)
vězela předloňská nesnáz ve skutečnosti,
že když se otevřou dveře na toaletu
a vozíčkář s křeslem zajede do blízkosti
k míse tak, aby ji měl těsně naproti sobě,
chybí další místo k tomu, aby se vozík
dal odtáhnout z prostoru dveří a dveře se
mohly zavřít. Kolemjdoucí těžko mohli ote-
vřenými dveřmi nevidět všechny detaily.
Posuzovanou toaletu lze dobře využít leda
s asistencí. Tu mi lidé z daného minis-
terstva ochotně poskytli. Šlo o zkušenost
příznačnou pro stav, kdy zmíněný záchod
používají vesměs jen zdraví zaměstnanci,
a to s přesvědčením, že na svém pracovišti
mají perfektní bezbariérovou toaletu.
HRDINOVÉ ZA SLOUPY
Vícekrát jsem zavítal i do nejmenovaného
muzikálového divadla na pražském Výsta-
višti. Pro vozíčkáře tam tradičně vyhrazují
místo na samém kraji hlediště (přesněji
psáno vedle hlediště), kam si vozíčkářův
doprovod může zanést židli navíc a used-
nout po boku toho, koho přivezl.
Jeviště se nicméně do určité míry na-
chází mimo vozíčkářovo zorné pole, což
způsobuje, že se vozíčkář musí naklánět
hodně do strany, aby lépe viděl, čímž kazí
výhled svému doprovodu, nebo naopak
doprovod blokuje výhled vozíčkáři. Celá
potíž ještě vzroste v momentech, kdy se
při představení jeviště zúží. Poskytovaná
sleva na ceně vstupenky mne ale vybízí ke
statečnosti, tak jako uvnitř dalšího muziká-
lového divadla blízko Jungmannovy ulice,
kde výhledu vozíčkáře ve vyhrazeném
prostoru překážejí nosné sloupy.
VLAKEM MEZI ZVÍŘATY
Mezi opravdu potěšující sféry mého života
na „bezbariérovém“ poli patří vývoj v ces-
tování vozíčkářů vlakem.
Už od roku 2006 trvá etapa, kdy se
vlakovou dopravou pravidelně přemísťuji
z Prahy do Ústí nad Labem. Na počátku ke
konkrétnímu vlaku v předstihu objednám
bezplatné přistavení nákladové plošiny,
což se nejdříve uskutečňovalo telefonicky,
později přes internet. Před lety se stávalo,
že jsem objednávku zadal v souladu se
standardními instrukcemi, a beztak jsem po
příchodu na nádraží shledal, že tamní pra-
covníci žádnou plošinu nepřistavili. Nadto
mě ještě osočovali, že prý jsem nic takové-
ho neobjednal, a pan průvodčí s děsivým
křikem konstatoval, že jsem nesplněním
instrukcí zapříčinil zpoždění vlaku, jež
musím uhradit.
Ačkoli na základě prodělaných zážitků
bez výjimky tisknu doklady o zadání
a vyřízení objednávek (kteroužto možnost
jsem tehdy neměl), už po řadu roků žádná
srovnatelná krize nenastala. A stejnou
radost si vychutnávám i co do komfortu
cestování. Zatímco tenkrát mi přepravu
někdy dokonce neumožnili, neboť prý
neměli ve vagonu dostatečně široký
prostor, kterým by vozík projel do kupé,
nebo jsem cestoval v tzv. služebním voze
mezi bicykly, balíky a různými zásilkami
se živým zvířectvem, nyní součást vlaku
běžně tvoří moderní, elektronikou ovlá-
daný klimatizovaný vagon. Znamená to,
že se pro nás pracuje nejen s úsilím, ale
i s výsledky.
Autor je vozíčkář,
právník odboru památkové péče MHMP
Průvodčí mi vyhrožoval, že musím uhradit zpoždění vlaku
MGR. ZDENĚK ČERNOHOUZ
vzpomíná na proměny
iabsurdity vbezbariérovosti
metropole za poslední
desítku let