Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 15

15

Řekl byste, že komunitní pláno-

vání takhle dobře ukazuje reálné

možnosti sociálních služeb?

Právě horizontální propojení všech

tří partnerů, a tím i jejich mnohem

lepší vzájemné poznání, vede k rea-

lismu. Když se lidé pravidelně se-

tkávají a znají představy i možnosti

svých partnerů, jsou pak nejen rea-

lističtí, čímž nechci říci málo od-

vážní, ale také mnohem citlivější

k problémům, které se jich samých

bezprostředně netýkají, ale na spo-

lečné platformě se ukážou jako velmi

důležité. Pro obec pak jde o nezastu-

pitelný zdroj informací a zkušeností,

které se soustavně zpřesňují. Rada

i zastupitelstvo tak mohou dostávat

mnohem objektivnější informace.

Bylo právě komunitní plánování

zdrojem vaší velké aktivity ve

prospěch seniorů?

Praha 5 má 80 000 obyvatel, jsme

tedy vlastně jedním z největších

měst v republice. Z toho je seniorů

nad 60 let asi 20 000 a tento podíl

neustále roste. Máme velké množ-

ství devadesátiletých i stoletých.

Na jedné straně zde žijí tisíce velmi

aktivních a činorodých seniorů še-

desátníků, kteří nepotřebují pečo-

vatelské služby, ale spíše nabídku

kultury, sportu a dalších aktivit, na

druhé straně více a více opravdu

dlouhověkých občanů, říkejme jim

třeba křehcí senioři. A ti potřebu-

jí úplně jiné služby. Hlavně takové,

které je co nejdéle udrží v jejich při-

rozeném prostředí. Je nomže terénní

služby jsou vlastně nejdražší. Vidíme

tedy určitý trend, ale veřejné finance

s ním nedrží krok. Je to velké téma

pro stát i samosprávy. Prostě samo

označení senior skoro nic neříká,

jsme uprostřed velké demografické

změny a musíme se změnit také.

Bude součástí té změny ijiný

pohled na pracující vsociálních

službách? Na jejich odměňování

ispolečenské postavení?

Musí být. Sociální služba dnes není

moc lákavé povolání. V době kon-

junktury je zejména v Praze mno-

ho nabídek na slušně placenou

práci. Ale nejde jen o platy. Prestiž

pečovatelky, sociální pracovnice,

ale ani sestry není velká. Mnohým

z těchto lidí říkáme srdcaři, protože

by svou práci, péči o lidi, nikdy neo-

pustili. Ovšem na to nemůžeme spo-

léhat donekonečna. Řešení je přede-

vším v rukou státu. Důležité je nejen

zvýšit rozpočty, ale zároveň zrefor-

movat i tabulky a další předpisy.

Je ta dnešní situace příznakem

dávných představ, že tohle není

produktivní práce?

Řekl bych, že musíme začít u slova

„sociální“. Pro mnoho lidí jde o syno-

nymum ke slovu „chudý“, místo aby-

chom se začali zabývat jeho skuteč-

ným obsahem. Jestliže budeme umět

dobře pečovat o seniora a ulevit tak

jeho rodině, pochopitelně uvolníme

nějaké produktivní síly pro společnost.

Jestliže se postaráme o postiženého

člověka, a dokonce mu umožníme

třeba jen částečnou práci, plníme svou

lidskou povinnost, ale také přispíváme

k jisté – malé či větší – nezávislosti

postiženého na sociálním systému.

Myslím, že taková úvaha nad sociální

politikou nám ještě dost chybí.

Nechybí vlastně hlavně nein-

formované veřejnosti? Nedluží

politici veřejnosti velkou osvěto-

vou práci?

Určitě. Lidé se o tato téma zajímají,

až když sami něco potřebují. Takže

my musíme mnohem více a častěji

vysvětlovat, objasňovat, informovat.

Mimochodem – právě komunitní

plánování je také výborný informač-

ní kanál, který pochopitelně není

jednosměrný.

Mezi vaše výkladní skříně patří

komunitní centrum Prádelna. Co

je na ní zvláštního?

Řekl bych, že jsme pochopili hlavní

problém dnešních seniorů – potřebu

zaplnit volný čas zajímavými akti-

vitami, ale nedělat z toho přeorga-

nizovanou záležitost. Někdo říká, že

nejhorší nemocí dnešních seniorů je

samota. V zahraničních časopisech

se dokonce píše o „skartaci“ senio-

rů, tedy o jejich doslovném vytlačení

ze společnosti. Právě Prádelna a po-

dobná zařízení jsou dobrá prevence

samoty. Nejen díky programu, ale

i otevření možností právě zde se se-

známit, najít nové kontakty, včlenit

se do sítě zajímavých vztahů. A prá-

vě pro seniory, kteří zpravidla nemají

finančních prostředků nazbyt, je ta-

ková šance výborná.



Kdo je

JUDr. Petr Lachnit

Od roku  do  první zástupce

starosty městské části Praha . Od

loňského roku radní pro sociální

oblast tamtéž. Absolvent Právnické

fakulty UK vPraze. Advokát.

Vyučoval na několika vysokých

školách. Člen několika odborných

právnických komisí.

Co je to komunitní plánování?

Komunitní plánování spočívá vzapojení všech aktérů,

kterých se projednávaná oblast týká. Výhody ikonkrétní

postupy pro komunitní plánování je možné hledat například

vprůvodci Komunitní plánování – věc veřejná, jehož autorem

je Ministerstvo práce asociálních věcí ČR. Průvodce je

dostupný on-line na: www.mpsv.cz/cs/

Prestiž pečovatelky,

sociální pracovnice,

ale ani sestry není velká.

Mnohým z těchto lidí

říkáme srdcaři, protože

by svou práci, péči o lidi,

nikdy neopustili.