Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 22

můžeš / číslo 4 - 2011



PŘÍKLAD PRO OSTATNÍ

CHYTRÁ NOHA UMÍ I CARVING

Lyžovat se dá na dvou

lyžích, jednom

snowboardu, ale také

na jedné noze. Tělesně

postižení o tom vědí své.

Následující vyprávění je

o tom, že dvě lyže jsou

vždycky víc než jedna.

A že díky bionické

„druhé noze“ dnes mohou

i lidé s nadkolenními

amputacemi jezdit

po dvou.

nými sportovci známá postava. Proble-

matice sportování spostižením se věnuje

už oddoby, kdy nastoupil naFTVS, tedy

odpůlky 70. let. Dnes nakatedře sportů

vpřírodě vyučuje například metodiku lyžo-

vání, stejně tak se ale věnuje výuce instruk-

torů lyžování zdravotně postižených. Výčet

jeho aktivit by byl dlouhý.

Sám říká: „Věnuji se výuce sportů vpří-

rodním prostředí ajejí aplikaci nazdravotně

postižené. Ale protože nejde obsáhnout

všechno, tak jsem se vždycky soustředil

najednu oblast. Nejprve to byl jachting

vozíčkářů. Vznikly články ainstruktážní

filmy ovhodných oplachtěných plavidlech

ametodice výuky. Pak totéž osjezdovém

aběžeckém lyžování zdravotně postižených.

Napsal jsem otom metodickou příručku

anatočil instruktážní filmy.

Pokud je někdo zdravotně postižený

achtěl by poradit, tak můžeme pomoci.

Před sedmi lety jsme založili Centrum

sportovních aktivit zdravotně postižených

studentů Univerzity Karlovy. Máme webové

stránky, kde nabízíme různé aktivity během

celého semestru. Kola, kanoistika, jachting,

plavání, lyžování… Akdyž je zima, tak po-

řádáme vánoční turnaj vozíčkářů vestolním

tenisu.“

Pokud jde ozákladní motivaci, tak

Jan Hruša říká: „Vždycky mě napráci se

Text: ANDREJ HALADA

Foto: ARCHIV JANA HRUŠI

L

idé stělesným postižením spor-

tují aje jen otázka, kam až sahají

jejich možnosti, respektive co jim

tělo anejrůznější pomůcky dovolí.

Hranice se vtomto směru stále

posouvají kupředu. Jednou ztěch-

to linií, která se vminulosti zdála

být nepřekročitelná, je isjezdové lyžování

lidí sjednostrannou nadkolenní amputací

nadvou lyžích.

Vminulosti jezdili postižení výhradně

najedné noze-lyži. Kudržení rovnováhy po-

užívali stabilizátory, což jsou dvě francouz-

ské berle skrátkými lyžemi, takže lyžař jede

„potřech“. Jenže lyžování najedné, resp.

natřech nohách má své limity. Omezující je

především fyzická náročnost asní spojená

rychlá únava aopotřebení těla.

Jezdit nadvou lyžích je tedy obrovský

posun. Jenže jak se kumělé noze schopné

zvládnout techniku lyžování dostat? Apře-

devším: jak se sní naučit jezdit?

Muž pro všechny sporty

Dr.Jan Hruša, CSc., zfakulty tělesné

výchovy asportu je mezi tělesně postiže-

zdravotně postiženými lákalo to vymýšlení.

Objevovat auvádět doživota pomůcky,

metody, techniky pro to, aby to šlo. Třeba

jak vymyslet, aby mohli nevidomí jezdit

nalyžích. Anebo různé typy amputací – co si

ještě mohou tihle lidé při sportování dovolit

aco už ne. Adostávat se vtomto směru dál

adál.“

Nejprve se věnoval oblasti podkolenních

amputací, kde si pod jeho vedením dokázali

mnozí postižení stoupnout nalyže ajet. Ta-

hle etapa mu kromě jiného umožnila přesně

pochopit vazby mezi technikou lyžování,

postižením aprotézou.

Co postiženého nejvíce limituje, jaké

situace jsou nasvahu kritické ajak je pro-

střednictvím pomůcek eliminovat, případně

se jim úplně vyhnout.

„Napřípadu jednoho skvělého lyžaře

jsem začal analyzovat jeho protézu, jak ji má

konstruovanou,“ říká Jan Hruša.

„Petr Šírlo je podkolenní amputář, který

jezdí výborně, ale když přišla nerovnost,

brzdění, tak šel dozáklonu anásledoval

pád. Naprotéze měl staré lůžko, vbotě jen

molitanové krytí. Vyrobili jsme mu speciální

pouzdro – anajednou měl větší jistotu, pře-

stal padat. Pak jsme zase řešili, že sprotézou

měl koleno příliš vzadu, což při jízdě není

dobré, hlavně při carvování. Objevili jsme,

že problém byl vchodidle. Iten jsme na-