Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 9

Č A S O P I S P R O T Y , K T E Ř Í S E N E V Z D Á V A J Í 

můžeš / číslo 4 - 2011

Kdo je Ljuba Krbová

Absolventka pražské konzervatoře

pochází zpěti dětí, ve volném čase

se věnuje čínskému bojovému

umění wu-šu, vekterém vroce 2001

reprezentovala Českou republiku.

Výrazná televizní (Zkoušky zdospělosti,

Přítelkyně zdomu smutku, Ulice aj.)

a divadelní (Divadlo Bez zábradlí,

Strašnické divadlo) herečka.

Vynikající dabérka. Dlouholetá patronka

Dětského domova vDlažkovicích,

okr. Litoměřice.

Pravidelně se angažuje vnejrůznějších

humanitárních aktivitách.

info

zvládly školy, normální přípravu doživota

atřeba iprobudily vdětech netušený talent.

Kdo dneska umí říci, že pětiletý kluk se už

nic nenaučí? Kdo si může být jistý, že dítě

ztakzvaně nejlepších kruhů bude něčím

pořádným? Co je rodičovský úspěch? Jen

potomek sNobelovou cenou? Nebo prostě

dobrý člověk…

Nenabízíte potenciálním náhradním

rodičům přece jenom málo?

Co byste přidala?

To je jednoduché. Každá minuta sdítětem

vám přece něco přináší. Třeba ne hned, třeba

až zapár roků. Možná máme přeplněné dě-

cáky iproto, že spousta dobrých aobětavých

lidí má prostě obavy nebo přímo strach.

Bojí se, že by to neuměli, že by je okolí

nepochopilo. Vím, že se často najdou irůzní

našeptávači snejhrůznějšími historkami, jak

tragicky skončila adopce nebo pěstounská

péče. Máme vespolečnosti divnou atmosfé-

ru – adoptivní rodiče nebo pěstouni nejsou

moc ceněni.

Někdy je primitivové dokonce podezřívají

zvychytralosti. Jak to změnit? Třeba tak,

že vevašem časopise ijinde budu ukazovat

fotky těch dětí, že otom budu mluvit, že

možná zkusím nějakou větší akci. Dvacet

tisíc dětí totiž má každou noc stále stejný

sen – dostal jsem se zděcáku.