Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 24



můžeš / číslo 4 - 2011

PÉČE O LIDI S POSTIŽENÍM

Čtyřicet let totality

poznamenává péči

o lidi s postižením

doposud. Velká snaha

o koncentraci do

specializovaných institucí

vyvolala po roce 1989

vlnu integračního

boomu. Další léta však

ukázala, že nic neplatí

absolutně. Je iluzorní

uvěřit, že všichni lidé

s postižením jsou schopni

zvládnout zapojení

do běžného života.

Na roli specializovaných

zařízení má jasný názor

ředitel Jedličkova ústavu

a škol v Praze

PhDr. Jan Pičman.

Jan Pičman:

DŮLEŽITÁ JE

MOŽNOST VOLBY

Text: RADEK MUSÍLEK

Foto: JAN ŠILPOCH

Proměnila se nějak situace

votázkách integrace proti době

před přibližně patnácti lety?

Já přišel doJedle vroce 1994, kdy se inte-

grační vlna teprve rozbíhala. Vté době vzni-

ká vJedli speciálně pedagogické centrum,

které začalo myšlenku integrace prosazovat.

Objevila se názorová pluralita, takže nastaly

změny. Odpoloviny 90. let začaly děti znaší

základní školy odcházet doběžných škol.

Časem začaly naopak nabírat nasíle počty

středoškoláků. Otevřely se jim možnosti

získat větší nezávislost narodině.

Svůj pobyt nainternátu vJedli nevnímali

jako segregaci, ale jako cestu kosamostatně-

ní. Pro řadu znich navíc nebylo moc jiných

alternativ, protože doma neměli vhodnou

školu. Základka tak vJedli pozbyla své domi-

nantní postavení. Proměnila se spíš vjakousi

záchytnou síť pro ty, kteří se znejrůznějších

důvodů rozhodli, že docházka dospeciálního

zařízení je pro ně nejlepší volba.

Snažili se nadšení přívrženci

inte grace umístit vběžné škole

každého azavšech okolností?

Já jsem tohle zažil vněkdy až militantní

podobě. Dokonce občas iuněkterých svých

kolegů, kteří byli přesvědčeni, že prakticky

každý se může vzdělávat vběžném hlavním

proudu sostatními. Občas zaznívaly ihlasy

volající poúplném zrušení spe ciálního

školství. Myslím si, že to by nebylo moudré.

Vždyť cílem docházky donějakého vzdě-

lávacího zařízení není přítomnost žáka

sama osobě. Jde opřípravu člověka naco

nejlepší fungování, až školu opustí. Aněkdy

je prostě vhodnější příprava vespeciální

škole. Protože integrace nemusí vždycky

zafungovat. Dítě se přece může vzdělávat

vjakékoliv škole, ale jde oto, zda forma

toho vzdělávání je optimální. Což nemusí

pokaždé představovat škola běžná. Hrozně

moc přitom záleží naindividuální situaci

dítěte avšech okolnostech.

Pro někoho je běžné prostředí lepší, pro

druhého nikoliv. Vtom mě utvrzuje fakt, že

speciální školy potkávám ivzápadní Evropě.

Ačkoliv doČech občas přicházejí zprávy naté-

měř propagandistické úrovni otom, jak Anglie

či Dánsko ruší speciální zařízení pro děti

spostižením. Protože prý nejsou potřeba. Při-

tom já vím, že to není pravda, neboť ty školy

navštěvuji avím opotřebnosti jejich existence.

Vkaždé zemi by měla fungovat alternativa pro

rozhodnutí, jakou cestu rodina idítě zvolí.

Dá se tedy říci, že tohle je nová role

zařízení typu Jedle? Vytváření

alternativy kintegraci, vedle které

si našla plnohodnotné místo?

Myslím, že jde odobrou pozici ajá bych

ji určitě podporoval. Být místem pro lidi,

kteří si znejrůznějších důvodů nevyberou

docházku doběžné školy. Občas ty důvody

tkví vsociálních kontextech.

Když dítě nebo mladý člověk chodí

doškoly, kde jsou kvůli jeho handicapu

všichni zdraví spolužáci rychlejší, nezávislej-

ší aúspěšnější, může to mít velmi negativní

dopad napsychiku. Nejde přece jen ově-

domosti získané odučitele, ale ioutváření

Celospolečensky panuje

názor, že integrace

rovná se dobro,

vše ostatní je zlo.