Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 24


můžeš / číslo 4 - 2011
PÉČE O LIDI S POSTIŽENÍM
Čtyřicet let totality
poznamevá péči
o lidi s postižením
doposud. Velká snaha
o koncentraci do
specializovaných institucí
vyvolala po roce 1989
vlnu integrního
boomu. Další ta však
ukázala, že nic neplatí
absolut. Je iluzorní
uvěřit, že všichni li
s postižením jsou schopni
zvládnout zapojení
do běžného života.
Na roli specializovaných
zařízení má jas názor
ředitel Jedlkova ústavu
a škol v Praze
PhDr. Jan Pman.
Jan Pman:
DŮLEŽITÁ JE
MOŽNOST VOLBY
Text: RADEK MUSÍLEK
Foto: JAN ŠILPOCH
Proměnila se nějak situace
votázkách integrace proti době
před přibližně patnácti lety?
Já přišel doJedle vroce 1994, kdy se inte-
grační vlna teprve rozbíhala. Vté době vzni-
ká vJedli speciálně pedagogické centrum,
které začalo myšlenku integrace prosazovat.
Objevila se názorová pluralita, takže nastaly
změny. Odpoloviny 90. let začaly děti znaší
základní školy odcházet doběžných škol.
Časem začaly naopak nabírat nasíle počty
středoškoláků. Otevřely se jim možnosti
získat větší nezávislost narodině.
Svůj pobyt nainternátu vJedli nevnímali
jako segregaci, ale jako cestu kosamostatně-
ní. Pro řadu znich navíc nebylo moc jiných
alternativ, protože doma neměli vhodnou
školu. Základka tak vJedli pozbyla své domi-
nantní postavení. Proměnila se spíš vjakousi
záchytnou síť pro ty, kteří se znejrůznějších
důvodů rozhodli, že docházka dospeciálního
zařízení je pronejlepší volba.
Snažili se nadšeníívrženci
inte grace umístit vběžné škole
každého azavšech okolností?
Já jsem tohle zažil vněkdy až militantní
podobě. Dokonce občas iuněkterých svých
kolegů, kteří byli přesvědčeni, že prakticky
každý se může vzdělávat vběžném hlavním
proudu sostatními. Občas zaznívaly ihlasy
volající poúplném zrušení spe ciálního
školství. Myslím si, že to by nebylo moudré.
Vždyť cílem docházky donějakého vzdě-
lávacího zařízení není přítomnost žáka
sama osobě. Jde opřípravu člověka naco
nejlepší fungování, až školu opustí. Aněkdy
je prostě vhodnější příprava vespeciální
škole. Protože integrace nemusí vždycky
zafungovat. Dítě se přece může vzdělávat
vjakékoliv škole, ale jde oto, zda forma
toho vzdělávání je optimální. Což nemusí
pokaždé představovat škola běžná. Hrozně
moc přitom záleží naindividuální situaci
dítěte avšech okolnostech.
Pro koho je žné prosedí leí, pro
druho nikoliv. Vtom utvrzuje fakt, že
speclní školy potvám ivzápad Evropě.
koliv doČech oas přicházejí zpvy na-
ř propagandistické úrovni otom, jak Anglie
či Dánsko ruší speclní zaříze pro děti
spostením. Protože p nejsou poeba. Při-
tom vím, že to ne pravda, neb ty školy
navštěvuji am opoebnosti jejich existence.
Vkaždé zemi by la fungovat alternativa pro
rozhodnu, jakou cestu rodina idítě zvolí.
se tedy říci, že tohle je nová role
zařízení typu Jedle? Vytváření
alternativy kintegraci, vedle které
si našla plnohodnotné místo?
Myslím, že jde odobrou pozici ajá bych
ji určitě podporoval. Být místem pro lidi,
kteří si znejrůznějších důvodů nevyberou
docházku doběžné školy. Občas ty důvody
tkví vsociálních kontextech.
Když dítě nebo mladý člověk chodí
doškoly, kde jsou kvůli jeho handicapu
všichni zdraví spolužáci rychlejší, nezávislej-
ší aúspěšnější, může to mít velmi negativní
dopad napsychiku. Nejde přece jen ově-
domosti získané odučitele, ale ioutváření
Celospolensky panuje
zor, že integrace
rovná se dobro,
e ostat je zlo.
Můžeš