Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 15

Č A S O P I S P R O T Y , K T E Ř Í S E N E V Z D Á V A J Í 

můžeš / číslo 4 - 2011

můžeš / číslo 4 - 2011

SLOUPEK

Jiřiny ŠIKLOVÉ

HDP aevropanství

Chudoba je vždycky relativní. Tedy pociťujeme

ji vevztahu – vrelaci – kečlověku, jedinci,

skupině, se kterou se srovnáváme. Co je mi

platné, když vím, že žiji vestátě, jehož občané

patří knejbohatším nasvětě, když lidé vedle

mne mají podstatně více ajá mám dojem, že

kúplnému blahobytu mi chybí tisícovka. Vím,

že zhlediska Afriky, Asie, ale itřeba Moldávie,

Ukrajiny, Rumunska, se zde iti nejchudší mají

dobře.

Ať mě neotravují statistici súdaji, že vČR je

chudobou ohroženo jen 8,6 % lidí, zatímco

vcelé Evropské unii je to 16,3 % avBulhar-

sku, Litevsku, Estonsku skoro 25 %. Žiji zde,

mám své potřeby, svá očekávání, ajiný život

než tento nikdy mít nebudu.

Když se rozhlížíme, točíme hlavou zleva do-

prava nebo naopak, ajsme-li natom hůře než

ostatní lidé vnašem okolí – můžeme-li si toho

méně koupit, užít aprožít – cítíme se ochuzeni

otyto možnosti. Atak hledáme vysvětlení,

které obvykle odvozujeme odtoho, co jsme se

dříve, vdětství, veškole naučili.

Jedna verze říká: Zachudobu může špatný

společenský systém, kdysi prý kapitalismus,

později prý socialismus avsoučasnosti asi

něco mezi tím. Tedy někdo druhý. Jen menšina

znás si řekne: bohatí jsou bohatí, protože jsou

schopnější, více se snažili, více pracovali. Proti

tomu nám jsou všude ukazovány příklady, že

to tak není, amy tyto příklady rádi přijímáme,

protože pak vlastně neneseme zasvoji chudobu

skoro žádnou vinu. Aitoto zpochybňované

ospravedlňování ustupuje dopozadí, když

vidíme chudého člověka, který je ponějakém

úrazu či nemoci nevyléčitelně handicapova-

ný. Vpodvědomí, tedy nevyřčeně, se objevuje

myšlenka, že to se mně může stát také.

Iproto je většina, trochu zmilosrdenství,

trochu zobav akřesťanské lásky ochotna při-

spívat namenšinu handicapovaných. Ti lidé

ovšem nepotřebují jen finanční podporu, ale

především práci ijako formu společenského

začlenění, zařazení mezi ostatní, zatím zdra-

vé. Kdo tyto lidi ale zaměstná vdobě, kdy ilidé

zdraví, vplné síle, těžko hledají uplatnění?

Ceny bytů stoupají, levné byty budou tyto

jedince vyčleňovat ještě více, aoni se vedle chu-

doby propadnou idosociální izolace. Donaší

evropské tradice patří péče olidi vnouzi. Ityto

informace jsme dostávali vdětství zrůzných

pohádek, přísloví imodliteb. Je dobré si

naodlišnosti tohoto kontinentu vzpomenout

apokračovat vesnaze neodstraňovat chudé

ahandicapované, ale odstraňovat, či alespoň

zmírňovat chudobu, která tyto lidi vyčleňuje.

Produktivitu aHDP budeme mít sice nižší, ale

oto více budeme Evropané.

Autorka je socioložka,

členka rady Konta Bariéry.

Onemocníte, opustí vás partner, který nesl

hlavní tíhu ekonomického zabezpečení

rodiny. Apatří sem isituace, kdy musíte

všechen čas aenergii věnovat postiženému

členu rodiny.

Dobře znáte situaci vesvětě.

Je náš systém pomoci účinný?

Když vezmeme velká čísla, údaje zacelou

společnost, tak docela ano. Proto patříme

kzemím srelativně nejnižším výskytem

chudoby. Systém důchodů adávek zatím

dokáže dobře čelit většině rizikových situa-

cí. Nejsou sice vevropském měřítku nijak

nadprůměrné, ale vzhledem kdnešním ži-

votním nákladům zajišťují relativně slušnou

existenci příjemcům.

Musíme stále brát vúvahu, že schopnost

společnosti redistribuovat finance potřeb-

ným není jen otázka zákonů apravidel, ale

je také dána ekonomickou výkonností, tedy

skutečnými příjmy rozpočtů. Složitější je

ale působit účinně ksociálnímu začlenění

zejména tam, kde je potřeba řešit subjektiv-

ní iobjektivní překážky. Potřebný přístup

teprve hledáme.

Ale leckdo by řekl, že solidarity

ubývá anaše společnost se stává

dost cynickou.

To ovšem zežádných údajů nezměříte.

Zase jde jen opocit. Ale faktem zůstává, že

například vzdělání jako potenciální nástroj

proti chudobě je zdůrazňováno především

vesmyslu odborné kvalifikace, přípravy

napráci nebo podnikání. Vynikající od-

borník naliteraturu nebo navýchovu dětí

přestává být ceněn.

Stáváme se společností úspěchu ekono-

mického, sociálního, veřejného. Kněmu

může patřit iodpovědnost jednotlivce, jeho

empatie kživotu druhých. Ale vidíme, že

zejména ekonomický úspěch je unás příliš

často spojen sneracionální spotřebou, oká-

zalostí, achcete-li iscynismem.

Delší verze rozhovoru nawww.muzes.cz

Kolega zUSA mi řekl:

U vás je to dobré,

ještě nemáte skupinky

nezaměstnaných

mladých mužů přes

den na ulicích, jako

máme my.

Kdo je prof.PhDr. Tomáš Sirovátka, CSc.

Profesor Masarykovy univerzity vBrně.

Původně sociolog, odr. 1991 pedagog avýzkumný pracovník. Zahraniční stáže:

Nizozemsko, Švédsko, Velká Británie. Člen mnoha vědeckých společností, autor

aspoluautor mezinárodních studií. Přednáší naevropských univerzitách.

info