Strana 15
Č A S O P I S P R O T Y , K T E Ř Í S E N E V Z D Á V A J Í
můžeš / číslo 4 - 2011
můžeš / číslo 4 - 2011
SLOUPEK
Jiřiny ŠIKLOVÉ
HDP aevropanství
Chudoba je vždycky relativní. Tedy pociťujeme
ji vevztahu – vrelaci – kečlověku, jedinci,
skupině, se kterou se srovnáváme. Co je mi
platné, když vím, že žiji vestátě, jehož občané
patří knejbohatším nasvětě, když lidé vedle
mne mají podstatně více ajá mám dojem, že
kúplnému blahobytu mi chybí tisícovka. Vím,
že zhlediska Afriky, Asie, ale itřeba Moldávie,
Ukrajiny, Rumunska, se zde iti nejchudší mají
dobře.
Ať mě neotravují statistici súdaji, že vČR je
chudobou ohroženo jen 8,6 % lidí, zatímco
vcelé Evropské unii je to 16,3 % avBulhar-
sku, Litevsku, Estonsku skoro 25 %. Žiji zde,
mám své potřeby, svá očekávání, ajiný život
než tento nikdy mít nebudu.
Když se rozhlížíme, točíme hlavou zleva do-
prava nebo naopak, ajsme-li natom hůře než
ostatní lidé vnašem okolí – můžeme-li si toho
méně koupit, užít aprožít – cítíme se ochuzeni
otyto možnosti. Atak hledáme vysvětlení,
které obvykle odvozujeme odtoho, co jsme se
dříve, vdětství, veškole naučili.
Jedna verze říká: Zachudobu může špatný
společenský systém, kdysi prý kapitalismus,
později prý socialismus avsoučasnosti asi
něco mezi tím. Tedy někdo druhý. Jen menšina
znás si řekne: bohatí jsou bohatí, protože jsou
schopnější, více se snažili, více pracovali. Proti
tomu nám jsou všude ukazovány příklady, že
to tak není, amy tyto příklady rádi přijímáme,
protože pak vlastně neneseme zasvoji chudobu
skoro žádnou vinu. Aitoto zpochybňované
ospravedlňování ustupuje dopozadí, když
vidíme chudého člověka, který je ponějakém
úrazu či nemoci nevyléčitelně handicapova-
ný. Vpodvědomí, tedy nevyřčeně, se objevuje
myšlenka, že to se mně může stát také.
Iproto je většina, trochu zmilosrdenství,
trochu zobav akřesťanské lásky ochotna při-
spívat namenšinu handicapovaných. Ti lidé
ovšem nepotřebují jen finanční podporu, ale
především práci ijako formu společenského
začlenění, zařazení mezi ostatní, zatím zdra-
vé. Kdo tyto lidi ale zaměstná vdobě, kdy ilidé
zdraví, vplné síle, těžko hledají uplatnění?
Ceny bytů stoupají, levné byty budou tyto
jedince vyčleňovat ještě více, aoni se vedle chu-
doby propadnou idosociální izolace. Donaší
evropské tradice patří péče olidi vnouzi. Ityto
informace jsme dostávali vdětství zrůzných
pohádek, přísloví imodliteb. Je dobré si
naodlišnosti tohoto kontinentu vzpomenout
apokračovat vesnaze neodstraňovat chudé
ahandicapované, ale odstraňovat, či alespoň
zmírňovat chudobu, která tyto lidi vyčleňuje.
Produktivitu aHDP budeme mít sice nižší, ale
oto více budeme Evropané.
Autorka je socioložka,
členka rady Konta Bariéry.
Onemocníte, opustí vás partner, který nesl
hlavní tíhu ekonomického zabezpečení
rodiny. Apatří sem isituace, kdy musíte
všechen čas aenergii věnovat postiženému
členu rodiny.
Dobře znáte situaci vesvětě.
Je náš systém pomoci účinný?
Když vezmeme velká čísla, údaje zacelou
společnost, tak docela ano. Proto patříme
kzemím srelativně nejnižším výskytem
chudoby. Systém důchodů adávek zatím
dokáže dobře čelit většině rizikových situa-
cí. Nejsou sice vevropském měřítku nijak
nadprůměrné, ale vzhledem kdnešním ži-
votním nákladům zajišťují relativně slušnou
existenci příjemcům.
Musíme stále brát vúvahu, že schopnost
společnosti redistribuovat finance potřeb-
ným není jen otázka zákonů apravidel, ale
je také dána ekonomickou výkonností, tedy
skutečnými příjmy rozpočtů. Složitější je
ale působit účinně ksociálnímu začlenění
zejména tam, kde je potřeba řešit subjektiv-
ní iobjektivní překážky. Potřebný přístup
teprve hledáme.
Ale leckdo by řekl, že solidarity
ubývá anaše společnost se stává
dost cynickou.
To ovšem zežádných údajů nezměříte.
Zase jde jen opocit. Ale faktem zůstává, že
například vzdělání jako potenciální nástroj
proti chudobě je zdůrazňováno především
vesmyslu odborné kvalifikace, přípravy
napráci nebo podnikání. Vynikající od-
borník naliteraturu nebo navýchovu dětí
přestává být ceněn.
Stáváme se společností úspěchu ekono-
mického, sociálního, veřejného. Kněmu
může patřit iodpovědnost jednotlivce, jeho
empatie kživotu druhých. Ale vidíme, že
zejména ekonomický úspěch je unás příliš
často spojen sneracionální spotřebou, oká-
zalostí, achcete-li iscynismem.
Delší verze rozhovoru nawww.muzes.cz
Kolega zUSA mi řekl:
U vás je to dobré,
ještě nemáte skupinky
nezaměstnaných
mladých mužů přes
den na ulicích, jako
máme my.
Kdo je prof.PhDr. Tomáš Sirovátka, CSc.
Profesor Masarykovy univerzity vBrně.
Původně sociolog, odr. 1991 pedagog avýzkumný pracovník. Zahraniční stáže:
Nizozemsko, Švédsko, Velká Británie. Člen mnoha vědeckých společností, autor
aspoluautor mezinárodních studií. Přednáší naevropských univerzitách.
info