Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 6



můžeš / číslo 4 - 2011

TÉMA: Novodobá chudoba

�

Text: ZDENĚK JIRKŮ

Foto: JAN ŠILPOCH

Co vás znovu aznovu přitahuje

na„vašem“ dětském domově

vseveročeských Dlažkovicích?

Ono je těch děcáků, které mi zata léta

přirostly ksrdci, víc. Začalo to občanským

sdružením Múzy dětem. Chtěli jsme zpří-

jemnit, možná iozvláštnit život vdětských

domovech. Ale to znamenalo připravit

dětem program nacelý den nebo inadva,

apřitom se jim naprosto přizpůsobit.

Takže žádné: přijeli umělci zPrahy, nadvě

hodiny buďte ticho apak už se neuvidíme…

Zpíváme, tancujeme, žonglujeme, zlobíme

spejsky, které si přivezeme… Jezdí snámi

třeba romská skupina Bengas, navazují

okamžitě kontakt sdětmi romskými písnič-

kami. Vústavech je romských dětí hodně

asBengas překonají počáteční rozpaky

zachviličku. Už to trvá léta, takže já jsem

ještě zažila rozdělení dětí podle věku bez

ohledu najejich rodinné vazby, kamarádství

asociální vazby.

To je naštěstí pryč. Zkrátka postupně

jsem poznala, že ty tisíce dětí jsou vjakési

kleci – velká část znich ani nemůže kadopci

nebo dopěstounské péče, protože jejich

právní postavení je „dočasně odložené dítě

nadobu neurčitou“.

Dětský domov jako úschovna?

Představte si krásný podzimní den. Vra-

cíte se doděcáku, který už dobře znáte.

Aděti izaměstnanci znají vás. Jedete nejen

snějakým programem pro děti, ale – jako

já – udělat fotografie, které jste jim slíbil

jako odměnu zajejich aktivitu. Anajed-

nou zavámi přijde holčička aukazuje vám

mušličky.

Zeptáte se: Byla jsi umoře? Ne, to mi

přivezla maminka. Ona byla umoře? Ano.

Aproč tě nezvala sebou? Ona nato nemá

peníze! To jsem si nevypůjčila zdivadelní

hry. To je skutečný zážitek! Když jsme jeli

zpátky, musela jsem poprosit řidiče, aby

zastavil unejbližší hospody, adala jsem si

panáka. Strašná chvíle. Takové dítě nemá

vůbec žádnou naději nanovou rodinu, ale

má mušličky…

Takže nesouhlasíte stezí, že lepší

je špatná rodina než žádná?

Ito opravdu zbytečně odložené dítě nako-

nec nedá nasvou rodinu dopustit. Ačasto

O mediálně známých lidech všichni víme, že se rádi ukazují jako citlivé

a obětavé duše vždy připravené pomoci potřebným. Tu se na Vánoce

rozdávají hračky opuštěným dětem, tu se zpívá pro plnou halu

handicapovaných, jindy zase hvězda zaštítí sbírku na ústav

nebo chráněnou dílnu. Nic proti tomu, ale efekt zde často umírá hned

s příslušným dnem. Ljuba Krbová se bez velké publicity vydala

po jiné cestě – neúnavně připomíná nám všem,

že české a moravské dětské domovy jsou přeplněné.

Herečka Ljuba Krbová:

VYPRÁZDNĚME

DĚCÁKY!