Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 13

Č A S O P I S P R O T Y , K T E Ř Í S E N E V Z D Á V A J Í

omísto nepřipravené načlověka shandica-

pem. Kvůli bariérám fyzickým inázorovým.



Jak se o to dítě staráte?

Právě tady začaly obavy, jestli někdo nemů-

že zpochybnit schopnost maminky sposti-

žením pečovat osvé dítě. Tchyně dávala

najevo, že ona se odítě postará lépe. Pod

zástěrkou pomoci začala pomalu přesouvat

péči nasebe. Napomáhalo jí vtom bariérové

prostředí. Novorozence akočárek snesete se

schodů oberlích opravdu těžko. Navíc ka-

marádky vpráci tchyni poradily vzít dopéče

Petru isdítětem. Vrcholem toho bylo, aby

si celou záležitost naúřadech Petra sama

zařídila. Když se svěřila partnerovi, nevě-

řil vlastním uším. Začaly plány nazískání

vlastního bytu. Vrámci žádosti opřidělení

obecního bytu přišla našetření mladá úřed-

nice ze sousedství. Ta přiživila pocit strachu

svými otázkami.

„Jak vy se vtomhle prostředí dokážete

odítě starat?“ Petra pochopila, že chce

doPrahy. Přesvědčila ipartnera azacenu

velkých finančních nákladů se vhlavním

městě uchytili. Bohužel stín obav zcela

nezmizel.

Přestože peněz se často nedostává, bojí se

zažádat oněkteré dávky, aby se úřady ojejí

situaci moc nezajímaly. „Nejprve jsem se

bála ioinvalidní důchod. Chtěla bych totiž

jít pracovat. NaČeské správě sociálního za-

bezpečení mě uklidnili. Důchod mi zůstane

ipři práci. Což je štěstí, protože bez pořád-

ného vzdělání bych asi nevydělala víc.“



Příspěvek na péči

Zavětší zádrhel Petra považuje příspěvek

napéči. „Sdůchodem už nikdo nic nepře-

zkoumává, ten beru odosmnácti. Jenže

upříspěvku napéči přijde šetření aztoho

mám strach. Co když si někdo řekne: Tahle

chce peníze, aby se oni někdo staral? Tak

jak se chce sama starat oděti?“

Přitom určitá pomoc by Petře určitě přišla

vhod, protože spřibývajícími léty častěji

něco bolí ahodně zaměstnaný partner není

vždy poruce. „Někdy bolí doslova každý

krok. Myslím, že kolena jednou vypově-

dí službu askončím navozíku. Zatím to

však zvládám,“ dodává odhodlaně. Ojejí

houževnatosti svědčí ifakt, že při prvním

těhotenství chodila několik týdnů snalome-

nou nohou.



Není jediná

Příběh paní Petry je trochu extrémní, ale

řada lidí spostižením má také podobné

obavy. Týkají se hlavně finančních záleži-

tostí. Zaměstnanci mlčky trpí machinace

sdotovanými platy, protože nechtějí přijít

oto, co berou. Někdo se bojí sportovat či

cestovat, aby nepřišel odávky, protože by

mohl být shledán moc zdravým. Další mají

obavy zlidské závisti audání úřadům, že

své postižení zveličují. Tak by se dalo pokra-

čovat. Něco ztoho jsou důvody pochopitel-

né, jiné úsměvné nebo zarážející. Mají však

opodstatnění?

Sdůchodem už nikdo nic nepřezkoumává,

ten beru odosmnácti. Jenže upříspěvku

napéči přijde šetření aztoho mám strach.

Pohled expertky

Petřin příběh jsem pověděl psycholožce

aporadkyni pro koncepci sociální politiky

PhDr.Běle Hejné. Ta se podle svých slov

nikdy zadlouholetou praxi voboru sociální

péče nesetkala spřípadem, kdy by nějaký

úřad zpochybnil rodičovské kompetence

člověka stělesným postižením. „Víte, ta-

kové rozhodnutí by mohl udělat jen velice

špatný nebo nezkušený sociální pracovník.

Podle mého názoru není důvod kobavám,

ikdyž Petře rozumím. Kdyby přece jen

problémy sjedním konkrétním úředníkem

nastaly, dnes už se má občan kam obrátit

pro nápravu.“

Podle doktorky Hejné je podstatou

sociální péče podpora přirozeného fungo-

vání, nikoliv dělat nešetrné zásahy zvenčí.

Tímto směrem jde ivzdělávání sociálních

pracovníků. Díky tomu se radikálně změnila

situace oproti dobám před dvaceti lety. „Ro-

dičovství je přece ovztahu, nikoliv otom,

jestli dokážu dítě vždy azavšech okolností

stoprocentně obstarat. Příspěvek napéči má

posilovat autonomii jedince. Třeba iproto,

aby mohl být dobrým rodičem. Nemůže se

naopak stát důkazem zpochybňujícím něčí

schopnosti.“

můžeš / číslo 4 - 2011

PODLE PANÍ PETRY se

už vjejích dvaatřiceti

letech projevuje „únava

materiálu“. Především

kolena občas bolí a schody

čím dál častěji raději obejde

velkým obloukem.

Starší dcera jí už však

začíná být oporou,

takže může šetřit síly.