Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 24

KULTURA

(Senzační)

žena vběhu

Ráda chodí pěkně vtempu.

Svým šancím nemusí vybíhat

vústrety, Terezu Kostkovou si

nacházejí samy. Mluvily jsme

ojejím současném pracovním

isoukromém rytmu aodůležité

pomoci tam, kde je potřeba.

Text: MICHAELA ZINDELOVÁ

Foto: LENKA HATAŠOVÁ A ARCHIV KOMORNÍHO DIVADLA KALICH

Letos se nerozjíždí další ročník

StarDance, také koronavirus

změnil vaše plány vdiáři… Co

vlastně zůstává na stole?

Jaro bylo nezvykle volné, představe-

ní se překlopila do dalších měsíců,

už byly prodané lístky. Normálně

hraju tak patnáctkrát za měsíc, nově

to bude i dvakrát denně. A nejen

v Praze, ale i na zájezdech.

Dobře, že se v tomhle roce nepro-

mítla StarDance. Natáčet, točit, zkou-

šet a dělat StarDance – to dohroma-

dy nejde! Teď se už všechno snažím

vědomě kočírovat. Koronavirus na

jednu stranu všechno zdvojil, ale na

druhou stranu mám letos volno od

StarDance. Za daných okolností vel-

ká úleva, ale ani tak se na podzim

nezastavíme…

Připadáte mi neuvěřitelně vyrov-

naná, usměvavá…

To naladění mi je, myslím, dané. Ale

samozřejmě existují na světě záleži-

tosti, které mě vytáčejí. Tupost, nad-

řazenost, politické šachy, někdy jsem

až naštvaná ze své bezmoci. Existuje

mnoho věcí, se kterými prostě ne-

můžu hnout.

Ale v období korony byla v tomto

ohledu spouštěčem empatie. Kladla

jsem otázku, proč to tak cítím, sobě

i svým hostům v pořadu, který

v Českém rozhlase moderuji. Znovu

se ukázalo, že v české zemi žije bez-

počet krásných, tak nádherně nor-

málních, neumělohmotných lidí. My-

slela jsem si, že nastal čas se v době

krize sjednotit. Bohužel jsem po jisté

době zjistila, že se ten jednotný blok

zase rozděluje.

Myslím, že letošní zastavení vla-

ku civilizace bylo pozitivní, všichni

jsme vnímali vzácnost okamžiku být

s rodinou, možnost mít čas podívat

se sami do sebe. Tohle všechno ne-

jde, když vlak frčí rychle a vy sedíte

v příjemném kupé. Na chvíli jsme

dostali možnost zastavit se. Takový

čas může přinést mnoho dobrého,

ale prošla jsem i fází skepse. Nevím,

jestli ta doba mně a lidem mně blíz-

kým stačila… Už se zase dohadují!

A co se stane, až náš vlak nabere

běžnou rychlost, asi nikdo netuší.

Rozhodně jsme ale prošli zajímavou

dobou.

Tereza Kostková

s kolegy

v představení

Komorního divadla

Kalich TIK TIK