Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 8

REFLEKTOR / BUDOUCNOST SOCIÁLNÍCH SLUŽEB

vala otevřený dopis, ve kterém,

zjednodušeně řečeno, vyzývají

kutlumování ústavních forem

péče anaopak kpodpoře péče

mimo instituce.

Já jsem se s těmi aktéry sešla, plánu-

jeme spolu velký kulatý stůl. Obecně

s deinstitucionalizací a transformací

celého systému souhlasím. Myslím

si, že to je i trend, který ministerstvo

posledních několik let poctivě reali-

zuje. Vzhledem ke stárnutí populace

je to i nutnost, protože nebudeme

mít kapacity na ty stovky tisíc lidí.

Terénní a ambulantní sociální služ-

by budou bezesporu a bez ohledu na

to, co si bude politická reprezentace

myslet, prioritou. Je to humánnější,

důstojnější a pro stát i levnější. Vím,

že jednotliví signatáři té výzvy mají

pocit, že by to mělo být hned. Rozu-

mím tomu požadavku, ale tak rychle

to nejde. Jsou to stovky miliard ko-

run, a i kdybychom ty peníze měli, je

to organizačně značně náročné.

Navíc podle dalších lidí a odbor-

níků to není mainstreamový ná-

zor, existuje i opačný pohled na

věc. Říká, že deinstitucionalizace

a transformace mají smysl pouze

tehdy – a já se s tím ztotožňuji –,

pokud se zlepší kvalita života osob,

kterých se to týká. Tedy ne za kaž-

dou cenu. Já poměrně hodně jezdím

po zařízeních sociálních služeb.

Například ministerstvo má vlast-

ní zařízení Tloskov, jež se skládá

z jednotlivých domků kolem obrov-

ského parku. Je to nádherný areál.

Ti lidé tam žijí v podstatě už jako

v domácnostech a říkali mi: „Paní

ministryně, prosím, slibte nám, že

nás nedeinstitucionalizujete, my to

nechceme.“ Podle kritérií signatářů

výzvy je to prostě velké zařízení.

Přitom je to tam velmi individuální,

s vysokou kvalitou života. Někdo je

tam celý život a nechce do chráně-

ného bydlení.

Budou ale prostředky na na-

růstající potřebu domácí adalší

individualizované péče? Stát se

musel kvůli koronaviru rekordně

zadlužit…

Ty prostředky musí být! Myslím si,

že koronakrize ukázala, co je v ži-

votě důležité. A jestli nějaké sektory

z toho všeho vyšly posíleny, tak jsou

to zdravotnictví a sociální služby. Je-

jich zaměstnanci mají extrémní podíl

na tom, že jsme krizi zvládli a nena-

plnila se ani naše počáteční obava,

že pracovníci začnou své klienty

opouš tět, jakmile se objeví nákaza,

jak se to dělo na některých místech

v zahraničí. Naopak byly případy, kdy

se dobrovolně uvrhli sami do karan-

tény, aby mohli plnit svoje poslání.

Ano, extrémně jsme se zadlužili, já

z toho mám také obavy, ale ty peníze

nejsou utraceny. Vznikl i velký polš-

tář na investice, protože jak jinak se

dostat z téhle krize, než se proinves-

tovat? A jedna z těch pro stát nejlep-

ších investic je do budoucnosti a do

změn, které nás čekají. Od novely si

tak nejvíc slibuji stabilizaci a zpře-

hlednění celého systému.

Je to dlouhodobě finančně

udržitelné? Jste vtomto ohledu

optimistka?

Bezesporu. Kdybychom neměli pe-

níze na důchody, sociální služby

a zdravotnictví, začne náš stát po-

strádat smysl existence. Na co jiného

už bychom měli mít peníze, když ne

na základní klíčové veřejné služby?

Ty jsou navíc vždy levnější a kvalit-

nější, když je vykonává stát.

Říkáte, že je lepší, když tyto

služby vykonává stát, potažmo

kraje. Znamená to, že státní pří

-

spěvkové organizace mají větší

důvod koptimismu než neziskové

organizace?

Z více než pěti tisíc služeb má mi-

nisterstvo pouze pět zařízení. Stát

financuje všechny, kteří jsou v síti,

tam určitě není nějaká odlišná si-

tuace. Právě proto přicházíme se

systémem financování, kde se v so-

ciálních službách nebudou dělat roz-

díly, kdo má jakého zřizovatele. Lidé

budou stejně finančně ohodnoceni

a budou stejné systémy.

Navíc chceme ve velkém objemu

investovat do výstavby nových za-

řízení a rekonstrukcí stávajících. Už

několik let investujeme zhruba půl

miliardy ročně, letos to bude 900 mi-

lionů. Nyní se mi také podařilo vy-

jednat tři miliardy z evropských pe-

něz.

Skupina pravicových poslanců

hodlá předložit návrh zákona,

který by na omezenou dobu dvou

let umožňoval podnikatelům

afirmám navýšit odečet zdaňo

-

vého základu až na 30 procent,

pokud tyto peníze investují do

dobročinnosti. Vychází zobav, že

hospodářské důsledky koronakri

-

ze dopadnou tíživě na neziskový

sektor. Jak se na takový nápad

díváte?

Koronakrize ukázala,

co je v životě důležité.

A jestli nějaké sektory

z toho všeho vyšly

posíleny, jsou to

zdravotnictví a sociální

služby.