Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 11

11

Velkým úkolem center pro podpo-

ru studentů s postižením je proto in-

formování a osobní oslovování. První

nabídky přicházejí už v průběhu po-

dávání přihlášek, do nichž lze uvést,

zda má student postižení a bude

u přijímaček potřebovat nějakou for-

mu podpory. Vše ale záleží na dobro-

volnosti, univerzity nesmějí aktivně

zjišťovat, zda má uchazeč postižení.

Ne vždy jde totiž o zcela zjevný han-

dicap, velký podíl studentů se spe-

cifickými potřebami tvoří například

lidé s duševním onemocněním.

To však není případ Karla Chlou-

by. Má viditelné tělesné postižení,

v jehož důsledku má potíže i se psa-

ním. „Zpočátku jsem si ale neříkal ani

o delší čas na testy, což se projevova-

lo na výsledcích. Připadalo mi to jako

nestandardní výhoda. Když jsem si

to později konečně domluvil, byla to

velká úleva. Neměl jsem se ostýchat,“

dělí se o svoje zkušenosti Karel.

Po studiu jaderné fyziky přesedlal

na úplně jiný obor a stal se magistrem

historické sociologie. „Karlova uni-

verzita měla v té době už rozvinutěj-

ší servis. Nabízeli asistenci, kompen-

zační pomůcky, notebook, diktafon

atd. Odhodlal jsem se i k zahranič-

nímu studijnímu pobytu ve Frank-

furtu nad Mohanem, což bylo super!

Tamní škola, ale i město a MHD byly

úplně bezbariérové a mohl jsem se

konečně zcela svobodně pohybovat.

Na základě této zkušenosti jsem se

pak víc osmělil i ve své pražské do-

movině,“ vzpomíná Karel.

Zkušenosti z nedávné minulosti

má i Ivan Kačur (31), v současnosti

referent pro studenty s tělesným po-

stižením Centra Carolina, jež funguje

při Univerzitě Karlově (dále jen UK).

„V roce 2018 jsem dokončil obor

sociální a charitativní práce na Husit-

ské teologické fakultě. Mám svalovou

dys trofii a postupně se mi zhoršuje

chůze. O možné podpoře jsem zpo-

čátku nevěděl, byl jsem osloven kon-

taktní osobou až během magisterské

části studia. Pomohla mi hlavně psy-

chická podpora a také odpuštění části

peněz, když jsem si studium prodlou-

žil.“ Ivanovým úkolem v Centru Ca-

rolina je nastavovat podpůrné služby.

„Náš systém je decentralizovaný, těži-

ště podpory je na jednotlivých fakul-

tách, na nichž působí vybrané kon-

taktní osoby, jež mají mimo jiné za

úkol oslovit studenty, kteří by mohli

podporu při studiu využít.“

Šárka Vohlídalová, vedoucí Cen-

tra Carolina, uvádí, že v loňském

roce studovalo na UK 579 lidí, kteří

zažádali o speciální podporu. Z cel-

kového počtu 46 401 studentů se

jedná o poměrně malé číslo. „Urči-

tě nevíme o všech, záleží na jejich

rozhodnutí. Někdo služby nečerpá,

i když projde diagnostikou. Další se

spokojí s pomocí poraden. Z pora-

den víme, že především studenti se

specifickými poruchami učení nebo

psychickými onemocněními se bojí

stigmatizace. Přitom například úz-

kostmi či depresemi si projde mnoho

studentů. Po dobu zhoršeného zdra-

votního stavu lze čerpat modifikace

studia, které pomohou toto období

překonat. Nejde o pozitivní diskrimi-

naci, pouze o vyrovnání příležitostí.“

Přístup ke studentům se specifický-

mi potřebami se stále vyvíjí, pomáhají

i moderní technologie. Podle Šárky

Vohlídalové jde mnohdy o prošlápnu-

tí stopy. „Hranice často posune první

student, kterému se podaří prorazit

v oboru, jenž byl do té doby z hlediska

lidí s postižením neprobádaný.“

PRÁVO NA STUDIUM

Nikdo to nechce říct oficiálně, ale stá-

le existují obory a fakulty, kde je na

absolutorium studentů s postižením

nahlíženo dost skepticky. Patří mezi

ně především medicína. Snad je to

dáno pocitem značné odpovědnosti

této profese, možná i nevyřčeným

pocitem jisté příslušnosti k elitnímu

klubu. Otazníky nad tím, zda by mělo

být studium umožněno opravdu kaž-

dému, se přitom objevují i u jiných

oborů. Měl by mít možnost studovat

pedagogickou fakultu člověk, který

nemluví a učit zjevně nebude moci?

Kdo by měl rozhodovat o tom, kdo

(ne)má právo studovat určitý obor?

Mezi průkopníky patří bezesporu

od narození neslyšící Kateřina Ho-

lubová (28). Na 1. lékařské fakultě

AbsolventIvan

Kačur dnes

spoluvytváří

programy podpory

pro studenty.

Velkým úkolem center pro podporu

studentů s postižením je informování

a osobní oslovování. První nabídky

přicházejí už v průběhu podávání

přihlášek, do nichž lze uvést, zda má

student postižení a bude u přijímaček

potřebovat nějakou formu podpory.