Strana 18
Pauperizace
Že nevíte, co je to pauperizace?
Zbídačování, chudnutí?
Tak to vám tuhle povídá paní
Nováková manželovi: Táto,
Vomáčková říkala, že jedou do
Egypta. Tak to musíme taky! Pořád
jezdíme jen na chatu, co si o nás lidi
pomyslí? A co náš Ládík ve škole!
Děti se mu budou smát! Co, že se ti
tam nechce, že tam každej dostane
průjem? Tak budeme jíst probiotika,
lidi to tak dělaj! Že tam je horko?
A co! Na Šumavě taky! Ale jezdit
jen po Evropě, to není už dneska in!
Cože? Že se ti tam nechce, že to je
blbost, vopičit se po druhejch a že
se na pyramidy můžeš podívat ve
filmu? Mně se taky nechce, ale co
jako budeme vykládat známejm?
Musíme ukázat, že si to taky
můžem dovolit!
A tak dále.
Na celém světě se za rok
přepraví letadly přes dvě miliardy
cestujících. V každé chvíli někam
letí přes 3000 dopravních letadel.
Spotřebují každou hodinu přes
10 tisíc tun paliva a za palivo jen
v roce 2008 utratily přes čtyři
biliony korun.
Opravdu si to můžeme dovolit?
Klima se mění rychleji, než vědci
čekali. Vinou drancování zdrojů.
Také vinou letecké dopravy. Na
změnu chování máme podle
klimatologů jen 12 let, nemají-li
naši Ládíkové či nejpozději jejich
vnuci být účastníky zbídačení celé
planety.
Ovlivnit to může každý z nás
nejen snížením vlastní uhlíkové
stopy, ale i tlakem na odpovědné
politiky a instituce, jež naslouchají
velkým znečišťovatelům spíše než
vědeckým faktům.
Doporučuji podívat se na YouTube:
Nadějí jsi ty!
I ty můžeš!
Autor je emeritní evangelický farář
vLitoměřicích, bývalý senátor aceloži-
votní aktivista voboru lidských práv.
SLOUPEK Zdeňka BÁRTY
ŽIVOT / PŘÍBĚH
David. Vedle legračních historek mu
však bionická protéza dala hlavně
větší možnosti samostatnosti v kaž-
dodenním fungování, třeba při oblé-
kání.
S kamarády, trochu k úzkosti ma-
minky, pořád něco podnikají. Sou-
těží v oddíle dobrovolných hasičů,
stavějí bunkry v lesích, jezdí na kole,
koloběžce i na po domácku vyrobe-
né motorce. To je momentálně jeho
snad největší vášeň. Jednou by David
chtěl řídit auto, děda už mu slíbil, že
to zkusí někde na louce! Při větši-
ně z toho ale ruku raději nepoužívá,
i když by rád, protože třeba jízda na
kole s ní prý byla skvělá. Neudělal
však dobrou zkušenost. „Přestože
na propagačním videu je vidět sleč-
na na kole, ve skutečnosti ta ruka
špatně snáší otřesy. Nerad bych si
znovu ulomil prst,“ posteskne si Da-
vid. A jelikož protézu neplatila zdra-
votní pojišťovna, nemůže počítat ani
s úhradou oprav.
ŽÁDNÉ ÚLEVY
David hodně pomáhá doma, proto-
že tatínek je často na montážích. Při
dojíždění ze školy také doprovází
mladšího bratra Tobiáše. Ten se bez
předstírání přiznává, že pomáhá spíš
David jemu. „Nikdy jsme synovi ne-
chtěli dělat nějaké přehnané úlevy,
naším cílem bylo, aby se o sebe do-
vedl v životě postarat,“ říká tatínek
David.
Úlevy nepotřeboval ani ve škole:
„Spolužáci i učitelé mě berou úplně
normálně. Paní učitelka říká, že bych
měl být politik, protože se ze všeho
vykecám. Jen se ze začátku trochu
zlobila, že s novou rukou furt pípám
při hodině,“ vypráví David a maminka
dodává, že ve 4. třídě sice vyměnili
místní školu za dojíždění do Ledče,
ale důvodem vůbec nebyl handicap.
Ani v okolí se nesetkali s ústrky. „Ma-
ximálně si na Davida občas ukazova-
ly děti, ale nešlo o nic dramatického.
Spíš zamrzí následné reakce rodičů,
kteří nebyli schopni svým potomkům
celou věc nějak přirozeně vysvětlit.
Teď už je to ale dobré.“
Když se loučíme, vystřelí David
vtipně na otázku po vysněném po-
volání, že by chtěl být milionářem.
Nakonec ale prozrazuje společný
projekt s tatínkem: „Táta staví pivo-
vary, tak jsme vymyslili, že budu dě-
lat sládka,“ směje se šibalsky.
... zato počítačové
hry zvládá skvěle!
Spolužáci i učitelé mě berou
úplně normálně. Paní učitelka říká,
že bych měl být politik, protože se
ze všeho vykecám. Jen se ze začátku
trochu zlobila, že s novou rukou
furt pípám při hodině.