Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 27

27

Olomouce: „Zajel jsem tam dvakrát,

protože tady pracují i s handicapova-

nými pistoláři,“ vzpomíná Tomáš na

střílení s trenérem. „Chtěl jsem puš-

ku, z ní se ale v Česku nestřílí. Pak

jsem zkusil pistoli – a u ní jsem zů-

stal. Ukázali mi, jak střílet, jak tréno-

vat. Když jsem byl v Olomouci popr-

vé, trenér mě krátce ohodnotil – řekl,

že by to se mnou ,asi šlo‘, a nabídl mi

k zapůjčení pistoli. Na prvních závo-

dech po Čechách jsem zjistil, že u nás

v pistoli není velká konkurence. Měl

jsem potřebné limity, abych dosáhl na

nějaké poháry. Skočil jsem do toho.“

MYSLÍME NA TALENTY?

Bylo jasné, že když se Tomáš roz-

hodl pro vzduchovou pistoli, stane

se pro něj přejezd na trase Hradec

– Olomouc několikrát v týdnu příliš

náročným. A přitom pomoc pro tré-

nink byla tak blízko. Sportovní stře-

lecký klub (dále SSK) Třebeš je jen

pár minut od Tomášova bydliště. Na

hradeckém předměstí funguje bez

přerušení už více než šedesát let, na

pozemku střelnice vystavěl Svazarm

koncem 80. let i zděnou budovu.

Jednou se na závodě setkali –

zdejší jednatel a trenér Libor Krač-

mar s Pešou. Šlo o velmi šťastné

setkání. „Sledoval jsem jeho výkon

a pomyslel jsem si: Ten má talent od

pánaboha,“ usmívá se Libor a zvážní:

„V klubu se zaměřujeme především

na puškaře, a já sám jsem trenér

především pro puškové disciplíny.

Přichýlili jsme prostě Tomáše mezi

naše ostatní, zdravé sportovce.“

V Třebeši začali od nejpotřebnější-

ho, vybudovali Tomášovi na střelni-

ci nájezdní plošinu a Libor ho začal

dvakrát týdně trénovat: „Kvůli Tomá-

šovi jsem se o všechno kolem střelby

s postižením začal hlouběji zajímat.

Podílím se na jeho střelecké přípra-

vě dodnes, i když mě strašně rychle

přerostl. Přes úspěchy se pořád jed-

ná o začínajícího střelce, který po-

třebuje konzultaci a korekci.“

Tomáš našel své zázemí. „V rámci

našeho klubu je důležité, aby se stýkal

s ostatními pistoláři, aby s nimi tréno-

val,“ pokračuje Libor Kračmar. „Sám

už nemám čas a sílu na vlastní střílení

– volil jsem buď trénovat, nebo střílet.

Trénuju puškové i pistolové disciplí-

ny, někdy až pětkrát týdně. Obojí se

nedá dělat na plný zátah…“

Libor se ovšem také snaží o plně-

ní své druhé, „bafuňářské“ funkce

(jednatele klubu), a tou je i shánění

finančních prostředků. Tomášovy

nákladové položky se skládají z více

zdrojů: kraje, města, ministerstva

školství, sponzorů. „Nedávno nastal

problém,“ říká Libor, „Ministerstvo

školství změnilo pravidla pro vrcho-

lové handicapované sportovce. To-

máš se jím stal tak rychle, že nové re-

gule minul – nevešel se do nich! Byla

tam podmínka, že sportovec musí být

úspěšný dva roky po sobě, ale Tomáš

hned vystřílel účastnické místo, první

medaile, stal se mistrem Evropy. Kvů-

li své rychlosti, o které nadšeně mlu-

ví média, ta dvě po sobě jdoucí léta

pros tě neměl! Talenty od pánaboha se

asi nenosí. S tím ministerská pravidla

nepočítala!“ Libor i Tomáš mají však

v posledních měsících informace

o tom, že systém se má změnit.

Hodně věcí si Tomáš dofinanco-

vává sám, má docela drahý koníček.

Pokud mluvíme jen o jeho zbraních,

nezastavíme se na sto tisících ko-

runách. Jednu zbraň má Peša vlastní,

další zapůjčené (cena jedné kvalitní

je kolem čtyřiceti tisíc). Především

plánované výjezdy do zahraničí jsou

drahé a složité. „Ale v rámci přípravy

před Tokiem musí sportovec pro for-

mu nastřílet jisté tréninkové objemy,“

dokončuje Libor. „Chystáme vše po-

třebné pro cestu do slovinského Osi-

jeku, na závod SP, i do dalekého Syd-

ney (MS), a pro příští rok například

tréninkový kemp v polské Vratislavi.“

Tomášovy dny dostaly najednou

docela jiný rytmus: „Mám to teď

hodně rozsekané – tréninky, závody.

Střelba vyžaduje soustředěnost, se-

beovládání, fyzičku i ovládnutí emo-

cí. Když jsou dva závody v jeden den,

bývá to hodně náročné. Učím se také

anglicky, abych se dokázal domluvit,“

zakončil naše setkání.



Sportovní střelba handicapovaných

Český střelecký svaz, z. s., má zastoupení ve všech

krajích ČR. Jediná větší základna pro sportovní střelbu

handicapovaných je Olomouc. Zájemci se mohou přihlásit

vkterémkoliv střeleckém klubu, záleží ale na tom, jaké

dokáží vlokalitě vytvořit podmínky. Handicapovaní střelci se

zúčastňují celorepublikových soutěží ve stejném termínu, po

boku zdravých sportovců. Členové ČSS platí příspěvky.

Více www.shooting.cz (nebo mail shooting@shooting.cz)

ana stránkách KS ČSS vOlomouci (olomoucky@shooting.cz).

SSK Třebeš, Hradec Králové (Královéhradecké –

KS ČSS) – je orientovaný na provozování sportovní střelby

sdůrazem na výchovu mladých střelců.

Více na www.ssktrebes.cz (ssk.trebes@seznam.cz).

Skromný zůstává

Tomáš dál, i když

ho sportovní

střelba posunula

do výšin, na které

nepomyslel.

Chtěl jsem pušku, z ní

se ale v Česku nestřílí.

Pak jsem zkusil pistoli

– a u ní jsem zůstal.

Ukázali mi, jak střílet,

jak trénovat.