Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 10

REFLEKTOR / NÁSLEDNÁ PÉČE

Text: ZDENĚK JIRKŮ

Foto: JAN ŠILPOCH

Paní doktorko, kde mají pacienti

strvalými následky po úrazech

atěžkých onemocněních hledat

opravdu komplexní pomoc?

Takového lékaře, který by obsáhl

svoji odbornost, následnou péči

včetně možností rehabilitace, úhra-

dovou vyhlášku o pomůckách, měl

znalost sociálních benefitů a dalších

potřebných informací pro pacienta,

neznám.

Systém péče, který zajistila vy-

hláška ministerstva zdravotnictví

pro spinální pacienty, v jiných oblas-

tech neexistuje. Jsme velice vděčni,

že u spinálních pacientů je zdra-

votnictvím zajištěna alespoň akutní

a subakutní péče, ale chronická péče

po propuštění z rehabilitačního ústa-

vu funguje všelijak. Pacienti by měli

být dispenzarizováni na své „mateř-

ské“ spinální jednotce – tedy po ná-

vratu domů by měli mít kontrolu, kde

by měli být sledováni – spondylochi-

rurg nebo neurochirurg, neurolog,

urolog, rehabilitační lékař… a další

podle konkrétní situace pacienta

včetně doporučení dalších postupů.

Pokud vím, tak spinální ambulance

celoživotní péče funguje v Motole,

v Liberci a u nás v Brně. V Ostravě

údajně nefunguje, nevím proč.

Protože v oboru pracuji už dlouho,

mám přehled a mohu svým pacien-

tům doporučovat specialisty z růz-

ných oborů a pomáhat řešit různé

situace včetně pomůcek a sociálních

problémů nebo je odkázat na člověka,

který jim ve své oblasti pomůže. Mám

za sebou velkou fakultní nemocnici,

kde mohu „obtěžovat“ kolegy, aby mi

pomohli konzultovat či vyřešit pro-

blém u konkrétního pacienta.

Jaká obtíž čeká pacienty mimo

velká města?

I ve spinální problematice velice zá-

leží na tom, kde pacient bydlí. Zdra-

votnictví mu nebude dávat sanitu na

celoroční dojíždění na rehabilitaci,

řada pracovišť s našimi pacienty

nemá žádnou zkušenost, některá

jsou i bariérová! I V Brně, když jsme

asi v roce 2009 obvolávali všechny

rehabilitační ambulance, nám ze 33

brněnských pracovišť (včetně sou-

kromých terapeutů) pouze čtyři pra-

coviště odpověděla, že jsou schopna

rehabilitovat spinálního pacienta. Jen

dvě z těchto pracovišť měla bezba-

riérové WC a jedno dokonce i spr-

chu! Pak můžete mít představu, jak

to vypadá jinde mimo krajská města.

Týká se to ipacientů po mozko-

vých příhodách?

S velkou slávou byly otevřeny iktové

jednotky intenzivní péče. Je to moc

dobře, ale když je řečeno A, mělo by

být řečeno i B a popřípadě i C a D.

Protože co dále s pacientem, který

přežije, je nechodící a nesoběstačný

– o tom již nikdo nemluví. Někteří

pacienti, kteří jsou více mobilní, ale

nesamostatní, se dostanou na lůž-

kové rehabilitační oddělení, kde jsou

dva nebo tři týdny. V úvahu připadá

i rehabilitace v rehabilitačním ústa-

vu nebo v některých lázních po dobu

jednoho měsíce. A potom, pokud se

doma nemá kdo starat? Nějaká lé-

čebna dlouhodobě nemocných nebo

interna… Těžké úrazy hlavy? Totéž…

Degenerativní onemocnění typu

roztroušená skleróza mozkomíš-

ní, amyotrofická laterální skleróza

a další – ano, jsou dispenzarizováni

na nějakém neurologickém praco-

višti, ale trvalá rehabilitace k udržení

pohybového potenciálu a základních

životních aktivit, to běžné není. Jed-

norázově možná, ale dlouhodobě ne.

Ano, ve velkých městech jsou třeba

Kdy se to změní?

Mimořádně otevřený

rozhovor sletitou odbornicí

na rehabilitaci a řešení

těžkých poúrazových stavů

doktorkou Liou Vašíčkovou.

Doktorka

Vašíčková ví,

o čem mluví.

Léta žije

smanželem –

vozíčkářem.