Strana 17
17
však nebyla ani řeč. „Vždyť to je náš
prcek,“ usmívá se dojatě maminka
a pohladí Davida po vlasech.
První protézu dostal v roce a půl.
Postupně se měnily. „Máme řadu
z nich schovanou, když je vysklá-
dáte vedle sebe, krásně vidíte, jak
rostl. Vyzkoušeli jsme různé typy, ta
předposlední už byla myoelektrická,
ale umožňovala jen úchop mezi pal-
cem a ukazováčkem. Zajímavé je, že
David by byl nejspíš pravák, protože
jako dítě se snažil kreslit pahýlem,
ale musel se přeučit na levou,“ líčí
Davidova maminka.
Při jedné z návštěv protetiky se ob-
jevil Jan Maleš, který rodinu nasmě-
roval k bionické ruce a k možnosti
zakoupení pomůcky prostřednictvím
peněz od Konta Bariéry. „Pokud vím,
prý zbyly nějaké peníze z jiné sbírky,
tak oslovili nás, zda bychom měli zá-
jem. Jsme za to moc vděční a děkuje-
me,“ říká paní Renata.
PORAZIL TĚ JEDNORUKEJ
Současná ruka nabízí škálu až čtr-
nácti různých úchopů všemi prsty.
Na jedno nabití vydrží dva i tři dny.
Umožňuje přepínání mezi různými
módy, včetně ovládání počítačové
myši, což David oceňuje, protože na
PC hraje moc rád. „U počítače trávím
hodně času, i když zatím asi převládá
chození ven s klukama. Na kláves-
nici píšu spíš levou, protože pravou
dokážu používat jen na jednu kláve-
su. Ale asi mi to docela jde, protože
když jsme jednou hráli po síti, tak
jsem vyhrával a kluci tomu na dru-
hém konci říkali: A to ještě nevíte,
že vás porazil jednorukej,“ směje se
Davida futuristické představy zjevně
baví, takže záměrně umělou ruku
nijak neskrývá a odmítl i zakrýt
robotické klouby potahem imitujícím
kůži. Ať je vidět, že je jako Terminátor,
směje se.