Strana 24
ŽIVOT / CESTOVÁNÍ – MALAGA
O donátorství
Donátor? To je opak terminátora?
To má být vtip, ale opravdu
nevím, proč je hned vedle
uváděno ještě jméno vlastníka.
Proč? Protože je v tom
podstatný rozdíl, který byl našim
pradědečkům jasný. Nám po
tolika desetiletích vyvlastňování
a znárodňování to již jasné není.
Vlastníkem určité nemovitosti,
například budovy divadla, je
třeba město Choceň. To malé
městečko by před sto dvaceti
lety nikdy nesehnalo peníze na
postavení koncertního sálu. Místní
radní se proto usnesli, že vyhlásí
tento projekt a kdo chce, ať na něj
přispěje, tedy dá peníze. A bohatí
lidé peníze dávali a toto darování
se stalo prestižní otázkou místních.
Pak i na hrobech se někdy uvádělo,
že zemřelý byl donátorem ozdobné
kašny nebo portálu.
Ti, co darovali peníze, nebyli
vlastníci ani akcionáři, ale pouze
dárci. Obvykle byli donátory
potomci těch, kteří začali podnikat,
zbohatli a jejich donátorství bylo
trochu jako šlechtický titul. Při
různých výročích a oslavách se
uváděla jejich jména, která byla
zaznamenána v listinách, někdy
i vytesána do zdi ve vstupní
hale. Nebyli to ale majitelé,
neměli z toho žádné výhody
ani povinnosti, ale jenom určité
vnitřní uspokojení, že oni osobně
či jejich předkové přispěli na
dobrou věc. Někdy ale, třeba
po válce či politickém převratu,
z toho měli i potíže. Jejich jméno
bylo pak třeba ze seznamu
donátorů vymazáno nebo se
neuvádělo. Vnitřní uspokojení, že
oni či jejich předkové přispěli na
dobrou věc, jim ale zůstalo. A to
platí o donátorech, tedy dárcích,
dodnes. Podle mne to člověku
stačí.
Autorka je socioložka, předsedkyně
Správní rady Nadace Charty 77.
SLOUPEK Jiřiny ŠIKLOVÉ
i obraz od zdejšího nejslavnějšího
rodáka Pabla Picassa, i když jeho dílu
se intenzivněji věnuje Picasso Mu-
zeum. Navštívit lze také jeho rodný
dům. Kousek od něj stojí divadlo, ve
kterém působil herec Antonio Ban-
deras, další slavný rodák z Malagy.
Přestože centrum lze projít pěšky,
doporučuji udělat si projížďku také
známým autobusem Hop On Hop O.
Jedná se sice o tu nejesenciálnější
turistiku v negativním slova smyslu,
ale pro vozíčkáře má svoji platnost.
Za 20 eur můžete kdykoliv během
24 hodin nastoupit a zase vystoupit
z nízkopodlažního doubledeckeru,
který obráží všechny významné pa-
mátky. Prohlédnete si tak pohodlně
i s komentářem v angličtině praktic-
ky celé město a bez starostí se do-
pravíte na vybraná místa. Například
na návrší položenou pevnost Castillo
de Gibralfaro. Ta je sice s vozíkem
dostupná, ale na místě se ukázalo,
že po velmi nepohodlné historické
dlažbě se dokodrcáte prakticky jen
do malého vnitřního muzea. Nejpů-
sobivější výhled z hradeb je bohužel
kvůli schodům bariérový.
Po celodenní prohlídce města jistě
přijde k chuti osvěžení ve vodě. Na-
jdou se sice lidé, kteří vyrazí do pří-
mořského města, a do vln nevstou-
pí, ale nebude jich mnoho. Naštěstí
mezi ně nemusí patřit vozíčkáři jen
proto, že by to technicky nešlo. I na
pobřeží Costa de Sol se nacházejí
bezbariérové pláže. Vyzkoušel jsem
tu v Torremolinos. Cestu k ní vy-
značuje modrý pruh na chodníku.
Je vybavena dřevěným chodníčkem
do půlky písečné pláže, zastřešenou
zpevněnou plochou k ležení (kde je
i hadice se sladkou vodou na omy-
tí) a bezbariérovým WC. V hlavní
sezoně je k zapůjčení také speciální
vozítko, po kterém se ale musíte pře-
ptat.
Náměstí jsou
plná turistů
a restaurací.
Taxíky
pro vozíčkáře
nejsou raritou.