Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 30

KULTURA / BOŽENA JIRKŮ

WordPerfect, později jsme se museli

naučit program T602.

Moderněji jsme se vybavili pře-

devším během spolupráce s Micro-

softem, ta začala v roce 1996 – a to

byla revoluce. Otevřeli jsme cestu

handicapovaným k počítačům, nejen

pro komunikaci, ale také jako k pra-

covnímu prostředku. Mohli díky

počítačové technice nejen surfovat

po internetu, ale také pracovat, být

aktivní… To byl právě v té době úžas-

ný projekt Počítače proti bariérám.

Dnes už nemá takovou sílu, počítač

nás už nešokuje, mladí s ním umějí

pracovat od školy, ale v devadesá-

tých letech šlo opravdu o senzaci.

V roce 2001 se s námi v Praze se-

šel i Bill Gates, zakladatel počítačo-

vého gigantu. Měla jsem to štěstí, že

jsem byla na jeho setkání se stovkou

tehdy největších podnikatelů také

pozvána. Náš projekt byl totiž Micro-

softem celosvětově vysoce hodno-

cený. A myslím, že máme v tomhle

ohledu nepřekonatelné zásluhy.

Jsem ráda, že jsem u toho všeho

mohla být. Dneska je ovšem techni-

ka opravdu někde docela jinde!

Denně dostáváte kupu dopisů,

plno žádostí opomoc… Už od

roku 2002 jste včele nadace. Co

všechno to obnáší?

Jsem pyšná na to, že umíme pomoci

a poradit každému, že pro každého

najdeme cestu. Řídím velký kolek-

tiv, musím rozhodovat spoustu věcí

s naprosto jasným závěrem: ano

nebo ne. Copak já jsem to uměla,

když jsem začínala? Hodně jsem se

naučila. Myslím, že dokážu řešit věci,

na které bych si dříve netroufla. Pod-

statné je umět dělat operativu, ale

také udržovat vztahy s médii, s part-

nery. Stále nic neměním na prohlá-

šení, že každý den se i v současnosti,

v mých letech, něco učím! Umím se

poradit a radím se ráda, ovšem po-

slední slovo mám já.

Kancelář spravuje a vyřizuje admi-

nistrativu, a není jí málo, o jednotli-

vých projektech ale rozhodují jmeno-

vané týmy osobností, které vytvářejí

rady projektů. Každý projekt v nadaci

má svoji radu, ta největší, která také

rozděluje nejvíc peněz, je Rada Konta

Bariéry. Žádostí, které členové rady

dostávají k projednání každý měsíc,

bývalo tak dvacet, dnes jich je kolem

devadesáti! Naše práce je citlivá, jde

o lidské osudy, musí se samozřejmě

rozhodovat na základě faktů, ale srd-

ce patří při této práci na první místo.

Získala jste hodně cen, pokaždé,

ivloni, po uvedení do Síně slávy

ankety TOP ženy Česka, jste

hovořila otom, že za dobrou prací

stojí dobrý tým…

Na slavobrány síní slávy moc nejsem.

Já to, co děláme, že umíme pomáhat,

beru jako normální práci. Léta říkám,

že nejsme žádné dobročinné tety, ale

profesionálové. Myslím si, že každý,

kdo pochopí složitost nadační práce,

bude tu práci dělat podobně. V nada-

ci jde vždycky o týmovou práci, ni-

kdy na nic nejsem sama.

Samozřejmě, že jsem se v průbě-

hu let musela naučit delegovat prá-

ci, proto mají jednotlivé projekty své

vedoucí. Můj důležitý úkol je sehnat

kromě sponzorů také finance na pro-

voz nadace, na platy zaměstnanců.

Dnes v nadaci pracuje šestnáct lidí,

nadace je musí „uživit“ a to je hroz-

ně těžká věc. Získat sponzory, kte-

ří podpoří provoz nadace, je těžké,

ale z darů pro lidi, pro naše klienty,

peníze brát nemůžeme. Jako žádná

seriózní nadace. Podařilo se mi vy-

tvořit stabilní báječný tým, mám ko-

lem sebe lidi, které práce baví, a na

výsledcích je to, myslím, vidět. Tým

v nadaci je naše rodinné stříbro.

Kdo přišel na nápad saukcí stovek

děl současného českého umění ve

prospěch Konta Bariéry?

S tím báječným nápadem přišel

v roce 1993 Honza Kačer, stal se

dobrovolnou tváří nadace, nikdy ne-

pracoval za plat. On si nikdy moc ne-

pamatoval ani číslo našeho účtu, ale

dělal nám všude obrovskou slávu.

Projekt aukce vycházel z jeho záliby

ve výtvarném umění – Honza nás na-

učil vyznat se v současném českém

výtvarném umění. Vloni se pořádala

aukce, v pořadí už čtrnáctá. Vydražili

jsme během jednoho prosincového

odpoledne díla za pět milionů korun!

Aukce zůstávají i po všech letech

naší chloubou. Zřídili jsme projekt

Stipendium Bariéry. Díky aukci získá

každoročně asi sedmdesát studentů,

kteří projdou otevřeným výběrovým

řízením, měsíčně jistou částku, kte-

rá přispívá ke komfortnosti jejich

studia, jejich života. Ty peníze jim

pomáhají, aby třeba mohli do školy

jezdit autem, měli na asistenta. Měli

na život! A to zpětné propojení? Vý-

tvarníci, kteří nám svá nádherná díla

dávají, mají radost, že díky tomu, že

se prodalo třeba jejich konkrétní dílo,

studuje jeden, dva, někdy i tři stu-

denti po celý rok,

Skoro pořád se kolem vás ode-

hrávají až neuvěřitelné příběhy

sdobrým koncem. Ato ještě

„Stále nic

neměním na

prohlášení, že

každý den se

ivsoučasnosti,

vmých letech,

něco učím,“ říká

Božena Jirků.

Symbol sbírky,

tančící Míša,

zaplavil

prostřednictvím

samolepek

vhodnotě 20, 50,

100 a500 korun

celou republiku.

Samolepky

se prodávaly

na poštách

aučerpacích

stanic apřinesly

miliony korun na

Konto Míša.