Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 12

REFLEKTOR / NÁSLEDNÁ PÉČE
Praktický lékař by měl znát možnosti
ve své spádové oblasti, měl by paci-
entovi či jeho rodině doporučit, kam
se obrátit a jak dále postupovat. Roz-
šíření jeho pravomocí je určitě pří-
nosem. Ale musí mít k dispozici ně-
jaké místo či centrum, kam je možno
pacienta odkázat, a také možnost,
jak ho tam dopravit. Nemůže vypi-
sovat dvakrát třikrát tý dně přepravu
pacienta sanitou někam do centra na
rehabilitaci 52 týdnů v roce, zdra-
votní pojišťovna to ne uhradí. To jde
u situací, které by mohly ohrozit člo-
věka na životě – například dialýza,
ale ne rehabilitace.
Rozšíření pravomocí praktického
lékaře napomůže i předpisu někte-
rých pomůcek a materiálů, které
dosud psát nemohl – například pro
léčbu dekubitů. Ale zase musí být
někdo, kdo bude problematiku po-
drobně znát a pravidelně dekubitus
převazovat. Všichni se stále učíme
„za pochodu“ a seznamujeme se
s novými skutečnostmi. Ještě kd
jsem pracovala na spinální rehabi-
litační jednotce a plánovala propuš-
tění pacienta domů, jeho praktický
lékař mi telefonoval, aby se zeptal,
co a jak bude pacient potřebovat. Byl
to zkušený a velice pečlivý praktik,
který se určitě vzorně staral o s
pacienty, ale nikdy žádného plegika
vozíčkáře neměl. Velmi jsem jeho
zájem ocenila a opakovaně jsme si-
tuaci telefonicky konzultovali.
Jeden zhrdinů našich reportáží
si postěžoval, že praktický lékař
mu doslova řekl, že pro něj nic
udělat nemůže…
Jsou místa, kde praktičtí lékaři chybě-
jí, nejsou, protože zestárli a není za ně
náhrada; dokonce mi jeden pacient
řekl, že jeho lékař zemřel a jiný mís-
to něj nepřišel. Odborná veřejnost na
tuto skutečnost opakovaně upozor-
ňuje, také na systém vzdělávání. Po-
kud je zástup za praktického lékaře
na dvě tři hodiny za den, nemá vůbec
šanci řešit složitější situace. V době
chřipkové epidemie, což může trvat
i šest až osm týdnů, je návštěvnost
u praktika i 80 pacientů za den. Kde
má vzít potom čas se podrobněji vě-
novat složitým pacientům?
MUDr. Lia Vašíčková
Rehabilitační lékařka. Absolventka Lékařské fakulty UK
vHradci Králové. Pracovala vHamzově odborné léčebně
vLuži-Košumberku. Spoluzakladatelka ParaCentra Fenix
vBrně. Působila vÚrazové nemocnici vBrně, nyní působí
na spinální jednotce Kliniky úrazové chirurgie FN Brno
Bohunice.
Dlouholetá členka Rady Konta Bariéry. Členka několika
mezinárodních organizací.
Můžeš
podpořit
dobrou
věc!
INZERUJ
VČASOPISE
MŮŽEŠ
OBJEDNÁVKY
INZERCE:
Veronika Vojtíková
tel.:
725 208 298
e-mail:
veronika.vojtikova@muzes.cz
Za posledních sto let se výrazně
prodloužila délka života populace
a tato skutečnost se týká i lidí s disa-
bilitou. Žijeme déle, déle pracujeme,
málo lidí bydlí ve vícegenerační do-
mácnosti. Čím méně lidí v rodině,
tím méně lidí na asistenci, pomoc
a tím větší potřeba sociálních slu-
žeb. Je naprosto nezbytná prevence
komplikací (etně zvýšení osobní
odpovědnosti každého člověka za to,
co a jak dělá), odborné poradenství
v jednotlivých oblastech disability
a také zázemí, tedy nastavení syste-
matické chronické péče ambulantní
etně pravidelné rehabilitace k udr-
žení pohybového potenciálu a, pokud
je nezbytně nutné, i hospitalizace.
Právě neziskové organizace a so-
ciální služby v terénu mohou zachy-
tit počínající zdravotně problematic-
ké situace či sociální problémy, ale
je třeba, aby jich byla dostatečná síť
a měly podporu, kterou momentálně
nemají.
Své zkušenosti
nezištně předává
druhým. Však ví, co
jsou rány osudu...
Můžeš