Strana 12
REFLEKTOR / NÁSLEDNÁ PÉČE
Praktický lékař by měl znát možnosti
ve své spádové oblasti, měl by paci-
entovi či jeho rodině doporučit, kam
se obrátit a jak dále postupovat. Roz-
šíření jeho pravomocí je určitě pří-
nosem. Ale musí mít k dispozici ně-
jaké místo či centrum, kam je možno
pacienta odkázat, a také možnost,
jak ho tam dopravit. Nemůže vypi-
sovat dvakrát třikrát tý dně přepravu
pacienta sanitou někam do centra na
rehabilitaci 52 týdnů v roce, zdra-
votní pojišťovna to ne uhradí. To jde
u situací, které by mohly ohrozit člo-
věka na životě – například dialýza,
ale ne rehabilitace.
Rozšíření pravomocí praktického
lékaře napomůže i předpisu někte-
rých pomůcek a materiálů, které
dosud psát nemohl – například pro
léčbu dekubitů. Ale zase musí být
někdo, kdo bude problematiku po-
drobně znát a pravidelně dekubitus
převazovat. Všichni se stále učíme
„za pochodu“ a seznamujeme se
s novými skutečnostmi. Ještě když
jsem pracovala na spinální rehabi-
litační jednotce a plánovala propuš-
tění pacienta domů, jeho praktický
lékař mi telefonoval, aby se zeptal,
co a jak bude pacient potřebovat. Byl
to zkušený a velice pečlivý praktik,
který se určitě vzorně staral o své
pacienty, ale nikdy žádného plegika
vozíčkáře neměl. Velmi jsem jeho
zájem ocenila a opakovaně jsme si-
tuaci telefonicky konzultovali.
Jeden zhrdinů našich reportáží
si postěžoval, že praktický lékař
mu doslova řekl, že pro něj nic
udělat nemůže…
Jsou místa, kde praktičtí lékaři chybě-
jí, nejsou, protože zestárli a není za ně
náhrada; dokonce mi jeden pacient
řekl, že jeho lékař zemřel a jiný mís-
to něj nepřišel. Odborná veřejnost na
tuto skutečnost opakovaně upozor-
ňuje, také na systém vzdělávání. Po-
kud je zástup za praktického lékaře
na dvě tři hodiny za den, nemá vůbec
šanci řešit složitější situace. V době
chřipkové epidemie, což může trvat
i šest až osm týdnů, je návštěvnost
u praktika i 80 pacientů za den. Kde
má vzít potom čas se podrobněji vě-
novat složitým pacientům?
MUDr. Lia Vašíčková
Rehabilitační lékařka. Absolventka Lékařské fakulty UK
vHradci Králové. Pracovala vHamzově odborné léčebně
vLuži-Košumberku. Spoluzakladatelka ParaCentra Fenix
vBrně. Působila vÚrazové nemocnici vBrně, nyní působí
na spinální jednotce Kliniky úrazové chirurgie FN Brno
Bohunice.
Dlouholetá členka Rady Konta Bariéry. Členka několika
mezinárodních organizací.
Můžeš
podpořit
dobrou
věc!
INZERUJ
VČASOPISE
MŮŽEŠ
OBJEDNÁVKY
INZERCE:
Veronika Vojtíková
tel.:
725 208 298
e-mail:
veronika.vojtikova@muzes.cz
Za posledních sto let se výrazně
prodloužila délka života populace
a tato skutečnost se týká i lidí s disa-
bilitou. Žijeme déle, déle pracujeme,
málo lidí bydlí ve vícegenerační do-
mácnosti. Čím méně lidí v rodině,
tím méně lidí na asistenci, pomoc
a tím větší potřeba sociálních slu-
žeb. Je naprosto nezbytná prevence
komplikací (včetně zvýšení osobní
odpovědnosti každého člověka za to,
co a jak dělá), odborné poradenství
v jednotlivých oblastech disability
a také zázemí, tedy nastavení syste-
matické chronické péče ambulantní
včetně pravidelné rehabilitace k udr-
žení pohybového potenciálu a, pokud
je nezbytně nutné, i hospitalizace.
Právě neziskové organizace a so-
ciální služby v terénu mohou zachy-
tit počínající zdravotně problematic-
ké situace či sociální problémy, ale
je třeba, aby jich byla dostatečná síť
a měly podporu, kterou momentálně
nemají.
Své zkušenosti
nezištně předává
druhým. Však ví, co
jsou rány osudu...