Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 27

27
Patříte také do Rady Konta
Bariéry. Jak jste se vlastně
ke Kontu Bariéry dostal?
Když jsem zkoušel ve Stavovském
divadle, tak nám Jan Kačer, který se
v nadaci angažoval od začátku, s Ol-
dou nabídl, abychom se tam zašli po-
vat. Pochopil jsem, že jde o ohrom-
né zařízení v naší dnešní společnosti.
Zeptal jsem se, zda mohu pomoci.
Rada, to je tým prvotřídních odbor-
níků posuzujících všechny projekty.
A já se zase snažím pomáhat v me-
diálních prezentacích.
Některé vaše projekty se handi-
capovaných trochu dotýkají…
Ano, natočil jsem zatím dvě audio-
knihy Davida Walliamse, britského
herce i spisovatele. Jeho roztomilé
knížky mají humor i smutek, třeba
Pan Smraďoch je o holčičce, které se
posmívají, že je moc tlustá, a ona se
jednou setká s bezdomovcem.
Brzy bude mít premiéru film To-
máše Magnuska Kluci z hor, tento-
krát jsem dostal dramatickou pří-
ležitost – hraju člověka s lehkou
mozkovou dysfunkcí. Moje postava
má vnitřní svět, moc nemluví, všech-
no se muselo zahrát ve výrazu tváře.
Kolem dětí se hodně pohybujete –
jako Jů nebo Rumburak – a„kou-
zelníci“ vám zůstali. Třeba při
křtech knížek oHarrym Potterovi.
Jak se proměnila dětská literatu-
ra po vpádu technologie?
Často si uvědomuju, nejen v kontak-
tu s dětskou literaturou, jak se svět
posunul dopředu. Knížky jsou jiné,
otevřenější, s jinou poetikou i téma-
ty. Kolik toho kluci a holky dneska
vědí o světě, civilizaci. Ale to je jen
jedna strana mince. Na druhé stra-
ně jim podle mne zase něco chybí,
třeba větší kontakt s přírodou, lidmi
– z mého pohledu současnost děti
o mnoho také ochuzuje.
Jaký je vůbec váš vztah kinter-
netu, kchytrým mobilům?
Jsem zpátečnickej, k šedesátinám mi
Olda Kaiser dal notebook, ale já ho
používám skutečně jen v základních
funkcích. Mám tlačítkovou Nokii, bez
přídavných funkcí, samozřejmě bez
fotografování.
Soblibou „selfíček“ avaším obli-
čejem to musí být složité…
V divadle je to dobré. A když se
kouknu doma do zrcadla, tak to ješ-
tě jde. Ale moje tvář činí tu svobodu
zčásti nesvobodnou. Dělám svou
profesi, lidé chtějí fotku, a pokud mě
požádají, potěší mne to…
Jak vnímáte svůj čas označovaný
jako časné stáří?
Věk? Já ho vůbec nevnímám. Cho-
dím do jednoho divadla, mám po-
řád pocit, že jsem sem včera přišel.
Řeším věci pořád dopředu, jak už
jsem říkal. Moje závislost na termí-
nech mě občas dohání k zoufalství.
Čím jsem starší, tím víc.
Delší verze rozhovoru na webových
stránkách časopisu www.muzes.cz
Jiří Lábus (1950)
Herec byl po DAMU přijatý do
angažmá libereckého Studia Ypsilon.
Během . let se zapsal divákům
do paměti vzábavné televizní revue
Možná přijde ikouzelník.
Mezi jeho nejznámější filmy patří Páni
kluci, Amerika, Zapomenuté světlo,
Zatykač na královnu, Klauni nebo
Odcházení. Za roli ve hře Hlava Medúzy
obdržel za rok  cenu Thálie. Za
vedlejší role ve filmech Amerika ()
aKlauni () získal České lvy.
Kmenový člen
kultovní Ypsilonky
tady hraje desítky
let - stále s jedním
šéfem...
Můžeš