Strana 16
REFLEKTOR / ZÁPISNÍK
Ilustrace: MIROSLAVA KOLÁŘOVÁ ŠULCOVÁ
Astronomie patří na dlouhý seznam věd,
které stojí na vizuálním pozorování. Jenže
co když nadějnému astronomovi nebo
jinému vědci oči neslouží? Necháme ho stát
opodál a připravíme se tak o jeho schopnosti
a odhodlání?
Zajímavou pobídku k zamyšlení nabízel
už před dvaceti lety vědeckofantastický
snímek Kontakt s Jodie Fosterovou v hlavní
roli astronomky Ellie, jež celý svůj život
zasvětila hledání života na jiných planetách.
Když se však vědeckému týmu na pokraji
zájmu nadřízených a těsně před finančním
krachem podaří skutečně zachytit zprávu
nepocházející ze Země, je to Elliin nevidomý
kolega Kent (ve vedlejší roli ztvárněný
Williamem Fichtnerem), kterému se jako
jedinému podaří díky citlivému sluchu
v signálu objevit ještě druhou, skrytou
zvukovou linku. Vědecký tým to ve filmu
posune o významný kus dál – a ve finále
až k pokusu za bytostmi z jiného světa
vycestovat.
Že lze skutečně hvězdy i slyšet, dokazuje
v posledních několika letech nevidomá
astronomka Wanda Diazová Mercedová.
O kariéře vědkyně snila už jako malá,
když však přišla kompletně o zrak, sen
o hvězdách se jí zdánlivě vzdálil. Dnes
ale stojí před publikem ve zhasnutém sále
a nadšeně vypráví: „Jednou se narodila
hvězda. Vyrostla do velikosti třicetinásobku
našeho Slunce a žila velmi, velmi dlouho
– tak dlouho, že to žádný člověk neumí
vyčíslit.“ A pokračuje, divoce gestikulujíc
i s bílou slepeckou holí v ruce: „Pak jednoho
dne vyčerpala své palivo, energii ze svého
jádra. Stala se z ní supernova a vypustila
přitom do vesmíru v jediné vteřině tolik
energie, kolik vyprodukuje naše Slunce za
celých deset dní.“
Energie a magnetické pole uvolněné
při výbuchu supernovy patří mezi
vědecky pozorovatelné jevy. Pomocí
matematických dat, která na obrazovce
počítače vypadají jako složité grafy, se
vědci snaží vyčíst něco o povaze vesmíru.
I Wandě se na počátku její kariéry naskytla
možnost taková data zkoumat. Až do
chvíle, kdy kvůli dlouhé nemoci přišla
okolo dvacátého roku života, během svých
studií, kompletně o zrak.
To však člověka, který sní intenzivně
o hvězdách, mohlo snad jen na malou
chvilku přibrzdit, nikoli zastavit. Wanda
svou disertační práci zaměřila na tzv.
sonifikaci – převádění matematických
dat do zvukové podoby. Když dnes tedy
zkoumá cesty světelných paprsků nebo
magnetická pole supernov, slyší je jako
sérii zvuků odvozených od matematických
údajů a dokáže se v nich orientovat stejně
obratně jako její kolegové v záplavě čísel.
Podobně jako filmový vědec Kent před
dvaceti lety i Wanda díky jiné smyslové
interpretaci objevila něco nového. Ve
zvukových datech z hvězdného systému
EX Hydrae si všimla odchylky, něčeho, co
teoretické modely dosud nepředvídaly.
Vedle tohoto zcela konkrétního úspěchu
však zvládla ukázat i na něco mnohem
obecnějšího: totiž že využití zvuku –
jiné interpretace vizuálních dat – může
i vidoucím astronomům otevřít nové
možnosti vědeckého zkoumání, přinést
nové informace a objevy, jiné, než jakých
jsme byli dosud schopni. A že vědecký obor,
o kterém si to možná až donedávna leckdo
neuměl moc představit, může být obohacen
doslova nevídaným směrem.
Sama sobě pak Wanda ukázala nový
směr ve své vědecké kariéře. Nikdy po
svém oslepnutí neměla přístup ke stejnému
množství dat jako její kolegové, teď už jí však
nic v cestě nestojí. A zatímco řada zemí ji
odmítla podpořit s tím, že její metoda studia
dat není relevantní (protože v oboru přece
nepůsobí žádní nevidomí astronomové),
Jižní Afrika neváhala říci: Chceme, aby se
lidé s postižením mohli na astronomickém
výzkumu podílet!
• • •
Wanda Diazová Mercedová působila
v loňském roce v jihoafrické astronomické
observatoři v rozvojové kanceláři, kde
se v rámci postdoktorského studia dále
věnovala technikám sonifikace a analýzy.
Mimo jiné i pro žáky Athlone School for
the Blind (škola pro nevidomé), kteří se
budou učit rádiové astronomii. Nejen
Wanda si od toho – časem – slibuje změny
i v profesionální sféře.
Skromně to nazývá pokrokem.
(šb)
Slyšet hvězdy