Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 12

SENIOŘI

NA SÍTI

Hledám kamaráda do 80 let z Prahy pro zmírnění

samoty a vyplnění prázdnoty v duši. Jsem seniorka,

vdova, VŠ, klidné povahy, štíhlejší, čilá a svěží.

Pište prosím na můj mail, odpovím všem.

TÉMA: Počítače pro lidi s handicapem



můžeš / číslo 1 - 2011

Text: JIŘÍ HRABĚ

Foto: JAN BARTOŠ, ARCHIV

T

enhle inzerát je jedním ztisíců

podobných, které můžete najít

načeských internetových seznam-

kách. Zazdánlivě anonymními

tužbami se skrývají konkrétní

lidské příběhy. Všechny mají něco

společného – odehrávají se inter-

netu. Ano, isenioři hledají kamarádství,

partnerství alásku nasíti. Cesta dohlubin

internetového světa pro ně byla oněco

trnitější, než je tomu umladších generací,

přesto, anebo právě proto dnes využívají

internetu nejen kseznamování, ale ikeko-

munikaci spřáteli, nakupování, zkrátka

kevšemu.

Přečtěte si několik zajímavých příběhů

otom, jak internet umí změnit život. Všech-

ny mají jednoho společného jmenovatele

– Centrum Elpida vPraze 4, kde se senioři

vkurzech učí, jak pracovat napočítači

ainternetu.

PŘÍBĚH PRVNÍ:

Samotář

Josef se podíval směrem kekřižovatce.

Odpolední špička vrcholila, řidiči nervózně

troubili. Stál sám nazastávce autobusu,

vruce nákupní tašku. Autobus pořád ni-

kde… Josefovi bylo nedávno osmdesát, ale

vlastně to ani neslavil. Neměl ským. Pro lás-

ku khudbě se nikdy neoženil avšichni blízcí

příbuzní již zemřeli. Měl synovce vseverních

Čechách, ale ten mu jen jednou ročně poslal

pohled kVánocům. Veměstě plném lidí žil

jen sám se sebou. Inaten nákup jezdil kvůli

tomu, aby byl mezi lidmi.

Chyběl mu lidský kontakt, kamarád nebo

kamarádka. Dovedl si představit ipartner-

ku, která by se kněmu nastěhovala. Vypadal

odeset let mladší avbytě 3 + 1 mu bylo

samotnému smutno. Nebýt sám, oto mu šlo

především. Někdy volal naLinku seniorů,

jejíž číslo našel vtelefonní budce. Vyslechli

ho, nachvíli ipomohli rozptýlit samotu

anegativní myšlenky. Dostal ipár kontaktů

nakluby, kde se scházejí osamocení lidé.

Moc se mu tam nechtělo, scházet se slidmi,

kteří jsou natom jako on nebo ještě hůř.

Zachvíli to pustil zhlavy stím, že to radši to

nechá tak, jak to je.

Samota tu ale byla stále apřinášela sse-

bou vzpomínky ivýčitky. Josef se rozhodl.

Musím stím něco udělat! Všuplíku ustolu

vjídelně našel lístek skontakty zLinky

seniorů. Zavolal nanejbližší místo. „Elpida

pro seniory,“ ozval se vtelefonu příjemný

ženský hlas. „Nechci být sám,“ vyhrkl Josef

atrochu se zastyděl.

Rozpaky však nebyly namístě. Paní ho

pozvala natematické společenské setkání,

které se konalo hned následující den. Jenže

to téma: Letem světem internetem. To přece

není vůbec nic pro mě, pomyslel si Josef.

TĚM, KTEŘÍ SI NA POČÍTAČ

netroufnou, sice zbývá ještě hodně jiných

radostí, ale o mnohé se ochudí.