Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 21

Č A S O P I S P R O T Y , K T E Ř Í S E N E V Z D Á V A J Í
můžeš / číslo 1 - 2011
ALENA LAUFROVÁ
DÁVÁ I BERE RADOST
PASTEL
ŽLUTÁ
KRAJINA,
který se
vydražil
nadesátém
Aukčním
salonu,
má pro
autorku
netypický
námět.
Kjejím
láskám totiž
patří hlavně
Praha
aFranz
Kafka.
Kdo je Alena Laufrová
Alena Laufrová  žije apracuje
vPraze. Zabývá se hlavně kresbou,
grafikou ailustracemi. Koblíbeným
námětům patří Praha či Franz Kaa,
používá hlavně techniku leptu a nebo
suché jehly.
Studovala vletech    VŠUP
vPraze prof.Z. Sklenář, E. Weidlich,
J. Anderle. Samostatně vystavuje
odroku .
info
Bez citů to nejde
Alena Laufrová říká, že jí práce spostižený-
mi hodně dává. Odpověď co vlastně přichází
až pochvíli. „Jsem ze slovenských rodičů
aSlováci jsou mnohem vřelejší než Češi.
Chybí mi fyzický kontakt mezi lidmi – my se
tam pořád bozkávame aobjímame. Češi jsou
mnohem chladnější. Akdyž přijedu doSkut-
če, taky se namě klienti hned vrhnou acítím
vřelost, která mi vběžném styku slidmi tak
chybí.“
Stejně tak je jí příjemné, že když se
těmto lidem líbíte, řeknou to, akdyž ne,
tak to řeknou taky. Kekaždému znich
musí najít jiný přístup. Ito je pro ni výzva,
jak si poradí stímhle člověkem, jak naněj
půjde.
„Nedá se to dělat bez vlastní citové účas-
ti, protože to okamžitě poznají. Je to vyčer-
pávající? Ano, jistě. Když třeba už tisíckrát
opakujete totéž. Ale je to nemoc amusí se
to trpělivě překlenout. Ale nezapomeňte, že
já je mám jen dvakrát týdně apak se vracím
kesvé práci asvému životu. Mám je jen jako
třešinku nadortu – dělám snimi to, co chci,
snažím se, aby se jim to líbilo stejně jako
mně,“ uzavírá Alena Laufrová.
Můžeš