Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 14

TÉMA: Počítače pro lidi s handicapem



můžeš / číslo 1 - 2011

kdo veškole učili, museli projít kurzem

počítačových dovedností.

„Přistupoval jsem ktomu skrajním

odporem, protože mě to vůbec nezajímalo,“

vzpomíná. Syn ho však promptně vybavil

počítačem aon se zájmem vyzvídal, jaké

programy má ovládat. Ikdyž mohl doma

trénovat, napočítač ani nesáhl. „Kurzy

veškole jsem absolvoval podvodem, musel

jsem se kolegů ptát, které zmožností jsou

správně ajak mám to či ono udělat.“ Zkouš-

kami prošel ahned druhý den naložil daro-

vaný počítač aodvezl ho zpátky synovi. Tím

svůj počítačový příběh považoval zauza-

vřený. Jenže zapůl roku dostal odsyna

digitální fotoaparát.

Bral ho ssebou nasvé oblíbené vand-

ry, chodil afotil všechno kolem. Oblíbil si

místa kolem Loděnice aUnhoště avzimě se

tam vydal sfotoaparátem. Udělal spoustu

zasněžených fotografií aponávratu domů si

je spokojeně prohlížel naobrazovce televize,

kekteré připojil svůj digitální foťák. „Něco

jsem ale zmáčkl anajednou byly všechny fotky

pryč. Volal jsem synovi atomu se díky počítači

podařilo dát všechny znovu dohromady.

To mě přesvědčilo asostychem jsem se

ho zeptal, zda má ještě ten počítač, který

jsem mu před půl rokem vrátil. Neměl, ale

obstaral mi notebook,“ říká. Potřeboval

se sním ale naučit pracovat. Vtelevizních

zprávách viděl reportáž o95leté dámě,

která byla absolventkou Školičky internetu

pro seniory. „Spočítačem není člověk nikdy

sám, řekla ta paní nazávěr reportáže ajá se

rozhodl, že se nakurzy Školičky internetu

pro seniory přihlásím.“ Apřihlásil se rovnou

isněkolika kolegy zfilharmonie.

„Byl jsem moc spokojený, konečně jsem

tomu začal rozumět, navíc jsem se sezná-

mil sprima lidmi, kteří jezdili inarelaxační

pobyty nahory, které Školička každý rok

pořádá,“ popisuje. Aco se veŠkoličce na-

učil? „Začal jsem sfotkami, jak je přenést

zfotoaparátu dopočítače, jak je upravit

atd. Postupně jsem se dostal kinternetu.

Mám spoustu zájmů, jsem členem přátel

Národní galerie, atak vždy, než vyrazím

nanějakou výstavu, rád si sednu kinter-

netu anajdu si informace předem. Totéž

dělám, když plánuji nějaký vandr. Počítač

používám ikekomunikaci se synem, po-

síláme si maily, píšeme si přes ICQ nebo si

voláme poSkypu. Komunikace je myslím to

nejdůležitější. Počítač ainternet bych proto

doporučil itěm, kteří už nemohou chodit

mezi lidi. Není špatné zůstat vkontaktu

alespoň takto.“

PŘÍBĚH TŘETÍ:

Láska přes internet

Marii bylo šedesát dva let abyla už dva roky

vpenzi. Manžel jí bohužel před čtyřmi lety

náhle zemřel, atak se její vidina spokoje-

ného společného důchodu zhroutila jak

domeček zkaret. Chyběl jí, moc, ale zároveň

si uvědomovala, že nemůže anechce zůstat

sama. Vždyť celý život sněkým byla, nebyla

nasamotu zvyklá ateď… Kamarádka Marii

poradila jednu internetovou seznamku.

Marie tomu sice moc nedůvěřovala, smála

se, že se bude seznamovat jako nějaká pu-

berťačka avůbec, co to bude zachlapa, co

se jí ozve. Jestli vůbec nějaký! Ale nakonec

zvědavost zvítězila aMarie si inzerát nain-

ternetu podala:

Vezprávách

viděl reportáž

o95leté dámě,

která absolvovala

kurz internetu

pro seniory.

�

JOSEF JELÍNEK už z vlastní zkušenosti

dobře ví, že s počítačem

není člověk nikdy sám.