Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 24


můžeš / číslo 1 - 2011
PŘÍKLAD PRO OSTATNÍ
ZVLÁDNU TO SAMA
Eva Odehnalová studuje
vysokou školu, ke studiu
si přivydělává, aby nebyla
závislá na rodičích, cestuje
a sportuje. Občas napíše
nějaký článek o svých
studijních pobytech
v cizině. Miluje jízdy
dálkovými autobusy
a vždycky vypráví, jaký
dávali cestou film. Nebylo
by na tom nic divného,
kdyby nebyla od narození
nevidomá.
Text: RADKA POTMĚŠILOVÁ
Foto: JAN ŠILPOCH aARCHIV
E
va Odehnalová vždycky dokáže
překvapit. Jednou se rozčiluje, že
když chce jet nastipendijní pobyt
dociziny, nutí ji, ať má ssebou
asistenta. Naco, raději se osebe
starám sama než se starat ještě
oasistenta, směje se. Má kama-
rádku navozíku adost ji lituje. Být slepá je
mnohem jednodušší, říká. Chodí dodivadla
anafilmy je idíky svým častým cestám
porepublice odbornice.
Kekompenzaci svého handicapu využívá
pomůcky, okterých se nevidomým před
dvaceti lety ani nesnilo. Díky nim používá
mobilní telefon stejně jako ostatní lidé,
může dokonce psát ičíst SMS zprávy. Hodně
vy užívá počítač – při studiu ivpráci. Umí hle-
dat nainternetu. Díky speciálnímu systému
Tyfloset ví, která jede tramvaj, atrochu ji roz-
čiluje, když jí to aktivní spolucestující hlásí.
Děti, které nic nečeká
Eva se narodila jako nevidomá zdravým
rodičům. Nikdy jim nikdo nevysvětlil proč.
ZÚstí nad Labem se kvůli ní rodina přestě-
hovala doPrahy, aby mohla chodit dospeci-
ální školky apozději školy. Tam se sice učili
všechno, ale nikdo tak nějak nepočítal stím,
že by zrovna tyhle děti našly vživotě nějaké
uplatnění. „Tehdy jsem si ijá myslela, že
jsem kničemu,“ vzpomíná Eva.
Zlom vjejím životě nastal, když se přihlá-
sila natříletý kurz francouzštiny aangličti-
ny. Poprvé vživotě ji někdo bral vážně, cítila
velkou podporu ze strany rodiny iškoly.
Moc ji to bavilo. Azároveň si uvědomila,
že jestli chce vživotě něčeho dosáhnout,
musí mít aspoň maturitu. Podalších čtyřech
letech si ji udělala arovnou začala studovat
speciální pedagogiku naUniverzitě Karlově.
Celou dobu studia se pokoušela pra-
covat, ale její zkušenosti nebyly vždycky
bezproblémové. Někdy se sjejím postižením
těžce vyrovnávali kolegové – když se firma
dostala doekonomických problémů azačala
propouštět, šla Eva jako první. Občas kní
Zajímavé odkazy
www.sons.cz
www.tyfloservis.cz
info
Můžeš