Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 15

Č A S O P I S P R O T Y , K T E Ř Í S E N E V Z D Á V A J Í

můžeš / číslo 1 - 2011

SLOUPEK

Jiřiny ŠIKLOVÉ

Řeší počítač

naši osamělost?

Slovo nedr je asi odvozeno odanglického

slova network, tedy síť, ato především síť jako

spojení mezi lidmi, síť vytvořená společenský-

mi vztahy.

Pojem nedr označuje většinou mladého člově-

ka, který je vysoce inteligentní, dovede spočí-

tačem snad úplně všechno, denně komunikuje

asděluje svoje názory stovkám lidí, apro

jejich další spojení dokonce vytváří software

neboli programové sítě. Veskutečnosti nemá

opravdové osobní vztahy.

Přestože celý den takový mladý nedr nasoci-

ální síti, tedy poe-mailu, internetu, nasvých

osobních webových stránkách něco sděluje,

čte, případně organizuje celé diskusní skupiny

nebo svolává demonstrace, je veskutečnosti

osamělý anesmělý.

Kdo znás má dospívající děti nebo vnoučata,

určitě se občas setká světou, že ten druhý „celý

večer pařil napočítači“, místo aby se učil nebo

učila. Je asi lepší „pařit“ napočítači, tedy hrát

hry sám spočítačem nebo sněkým nadálku,

než „pařit“ někde vhospodě, tedy pít alkohol.

Ale stejně si myslím, že sednout si kolem táborá-

ku nebo si povídat si druhým člověkem je lepší

než si pořídit profil nafacebooku. Vše má svá

plus aminus. Atak nezávisle natéto kritice je

počítač doma vynikajícím spojem jak pro osob-

ní sdělení, tak se společností, včetně přátel, kteří

jsou momentálně vAmerice nebo vSingapuru.

Cestování, přemísťování, migrace aemigrace

jsou vdnešní době běžná jednání aodstěhuje-

li se ten druhý, jen těžko sním budu podelší

době navazovat kontakt. Proč? Protože se

během jeho nepřítomnosti nastane tolik změn,

že jen jejich popis zabere čas asetkání se změní

vevzpomínání.

Pro člověka, který žije někde nasamotě, má

potíže spohybem nebo je prostě jen starý, je

počítač nenahraditelným společníkem. Je

ideálním prostředkem, jak se člověk může

sám vzdělávat, číst všechny možné časopisy,

adokonce se isdruhými podělit oprožitek

zobrázků ze světa. Ten, kdo odmítá překonat

ten první ostych před tímto výtvorem (nebo

netvorem?) techniky, sám sebe vylučuje

zurčité části společnosti. Pak se sejde spřáteli

anajednou zjistí, že se debatuje oněčem, co mu

zcela „uteklo“. Pro běžnou komunikaci člověku

handicapovanému nebo starému stačí itřeba

technicky zastaralý, jen repasovaný počítač –

aten dostane zapakatel jako second hand nebo

mu ho děti či vnoučata dají zadarmo. Větší

překážkou než peníze je naše vnitřní nechuť se

něco nového učit, ato ipřesto, že víme, že nás to

zařazuje či zpětně vřazuje mezi ostatní.

Autorka je socioložka,

členka rady Konta BARIÉRY.

„Dobrý den, je mi 62 let ahledám kama-

ráda nebo kamarádku naspolečné procház-

ky, chození dokina amožná iživot vedvou.

Jsem nekonfliktní, společenská aráda

vařím. Nalákám někoho?“

Nic moc odtoho nečekala, ale zvěda-

vá byla, to ano. Vypnula počítač ašla si

lehnout. Ráno se vzbudila ajejí první kroky

vedly právě kpočítači. Osm odpovědí! To

není možné, ještě si budu vybírat, pomys-

lela si. Ale jak tak maily četla, euforie zní

vyprchávala. Jeden byl moc mladý, druhý

starý, třetí zas hledal spíš ošetřovatelku….

Až nakonci našla něco, co hledala: „Ahoj

Marie, jmenuji se Václav, je mi 65 let ajsem

taky vdovec. Svoji manželku jsem moc

miloval, bohužel nám nebylo souzeno spolu

zestárnout. Moc rád hraji naklavír, ale chybí

mi žena, pro kterou bych hrál… Ozveš se

mi?“

Marie jen nasucho polka. Může se vám

někdo líbit jen zněkolika řádků namo-

nitoru počítače? Marii se prostě Václav

líbil. Nedávala si žádné plané naděje, ale

zapokus přeci nic nedá. SVáclavem si psali

dva měsíce, než se poprvé setkali. Mezi tím

si mailem poslali isvoje fotografie, takže

rodící se přátelství dostalo itvář. Aprvní

schůzka byla ještě lepší. Václav jí přinesl

puget rudých růží, korzovali městem apak ji

pozval dokavárny.

Měli si tolik co říct. Vyprávěli osvých

partnerech, odětech iotom, jak bláznivě

se seznámili. Oba přišli nato, že je jim

spolu dobře. Zadalší dva měsíce se Marie

kVáclavovi přestěhovala. Zapůl roku se

brali. Rodiny obou ztoho byly paf, ale moc

jim to přály. Nasvatební oznámení si, prý

napočest internetu, nechali napsat: www.

marieavaclav.cz.

Nasvatební oznámení

si, prý napočest

internetu,

nechali napsat:

www.marieavaclav.cz

Zajímavé odkazy

www.vitalplus.org

www.elpida.cz

info

LÁSKA PO ŠEDESÁTCE? Proč ne, může dokonce vyvrcholit svatbou.