Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 17

Č A S O P I S P R O T Y , K T E Ř Í S E N E V Z D Á V A J Í 

můžeš / číslo 1 - 2011

To není jen technický problém. Mícha není

jako céva, jejíž část už dnes lze úspěšně na-

hradit. Mícha je orgán velmi složitý, bohatě

strukturovaný ajako součást nejvyspělejší

části lidského těla – mozku – nebude třeba

úplně poznána nikdy.

Technicky umíme zvládnout přemostění

poškozeného místa, ale zdaleka neumíme

vmikrosvětě míšní tkáně přesně identifikovat

zdroje acíle všech signálů. Takže tady se věda

dotýká obrovsky složitého světa, který ukrývá

samu podstatu života člověka anaše schop-

nost nahradit přírodu zatím nestačí. Mnohem

úspěšnější jsou kybernetika aumělá inteli-

gence například vnáhradě končetin, určitých

smyslů, jako je zrak nebo sluch. Již dnes jsou

kdispozici umělé dolní končetiny, nanichž se

lze pohybovat velmi přirozeným způsobem

díky zabudovaným schopnostem adaptace

aučení. Například herečka Aimee Mullins,

které musely být amputovány obě nohy dřív,

než jí byl jeden rok, zahájila svou kariéru jako

vítězka univerzitních závodů vatletice.

Apodle časopisu People patří k50 nej-

krásnějším lidem světa! Několik uživatelů

už testuje umělé ruce nebo paže ovláda-

né signály mozku, které jsou odečítány

zpovrchu jejich těla (obvykle hrudník) díky

kombinaci zcela nové lékařské technologie

zvané cílená svalové reinervace ametod

rozpoznávání. Probíhají také klinické poku-

sy simplantacíumělé oční sítnice – pacien-

ti, kterým byla voperována, jsou schopni

rozlišit nejen světlo atmu, ale dokonce

irozpoznat hodně veliká písmena. Jsou na-

vrhovány icelé systémy strojů, které budou

minimalizovat nebezpečí úrazů, poškození

zdraví škodlivými látkami nebo nahradí

orgány opotřebované věkem. Jsme opravdu

napočátku nové etapy.

Vědci si tedy už jen „nehrají“ vlabo-

ratořích, ale přinášejí opravdu novou

pomoc?

Děje se obojí, zcela přirozeně. Každá věc vy-

žaduje obrovské hledání, zkoušení aověřo-

vání. Tím spíše, máte-li technikou nahradit

část organismu, nebo doněj dokonce

vstoupit.

Všechny nové technologie potřebují

spoustu nových vzdělaných atalento-

vaných lidí. Přitom jsme svědky docela

významného úpadku zájmu otechnic-

ké apřírodovědné obory. Platí to ipro

vaši kybernetiku?

Lidé si někdy chybně myslí, že technici jsou

uzavřeni vesvém světě materiálů astrojů.

Přitom právě naše obory jsou historicky

těsně svázány sřešením problémů, které

lidem komplikují život. Snažíme se nabízet

vize, jak život zlepšit. Kybernetika je dnes

nejen vědou ořízení, ale především vědou

olepším životě člověka, ikdyž to může

znít absurdně. Astejné zkušenosti máme

snašimi studenty. Sestavování týmu nebo

vypsání třeba jen dílčí práce okybernetic-

kém řešení otázek, okterých dnes mluvíme,

vždy vyvolá pozornost. Chystali jsme třeba

experimenty skřeslem ovládaným očima

aokamžitě jsme měli zájem studentů.

Apřicházejí istudenti spostižením

takříkajíc řešit svůj život?

Málo aje to chyba. Potřebovali bychom

právě takové, samozřejmě talentované

apracovité studenty, kteří by přinesli svou

vlastní zkušenost, svůj specifický pohled.

Podle mne žádné bariéry veškole nejsou.

Jsme schopni vyhovět jim povšech strán-

kách, nenutit je dozbytečného cestování

apřemísťování, umožnit jim specifický

režim, pomoci ivdalších otázkách. Potřebu-

jeme je apotenciální uchazeči unás najdou

kdykoli příležitost kporadě.

Ale ze všech vědci být nemohou…

To jistě ne. Ovšem máme velkou zkušenost

právě skompenzacemi různých vad. Můžete

být ivelmi těžce postižený, ale když budete

trénovat, udržovat svou, třeba ioslabenou

funkci včinnosti nebo ji nahradíte jiným

smyslem, třeba zrak sluchem, můžete do-

sáhnout obdivuhodných výsledků. Nedávno

jsem se setkala sčlověkem, který se vůbec

nehýbe ani nemluví, apřesto píše knihy,

slidmi, kteří ztratili zrak, apřesto úspěšně

řídí firmu.

Pomáhá jim počítač, se kterým komu-

nikují způsobem, který je pro ně vhodný,

samozřejmě zavyužití techniky. Ale nezakr-

ňují. To je také velký význam vzdělání, které

naškole poskytujeme – naučit studenty,

zdravé ipostižené, neustálému hledání,

aktivitě, orientaci vměnícím se světě. Pak se

ijim body zlomu klepšímu mohou přiblížit

nadosah ruky.

Již dnes jsou kdispozici umělé

dolní končetiny, nanichž se

lze pohybovat velmi přirozeným

způsobem díky zabudovaným

schopnostem adaptace aučení.

Kdo je prof.RNDr.

Olga Štěpánková, CSc.

Absolventka Matematickofyzikální

fakulty Univerzity Karlovy. Už

přes dvacet let pracuje nakatedře

kybernetiky Elektrotechnické

fakulty ČVUT vPraze. Odr. 

je předsedkyní České společnosti

pro kybernetiku ainformatiku.

Je spoluautorkou významných

mezinárodních monografií aučebnic.

Působí jako členka programových

výborů řady mezinárodních konferencí

azastupuje českou stranu vprestižních

mezinárodních výzkumných projektech.

NaWeb of Science najdete více než 

citací zjejích prací.

info