Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 20

ALENA LAUFROVÁ

DÁVÁ I BERE RADOST

Téměř šest milionů

korun vynesl na sklonku

loňského roku desátý

Aukční salon Konta

BARIÉRY. Také letos vám

budeme představovat

výtvarníky, kteří se

na tomto úspěchu

podíleli. Tentokrát

však vybíráme ty,

kteří pomáhají

handicapovaným

i jiným, osobnějším

způsobem. Jednou

z nich je Alena Laufrová,

která se už dvacet let

zabývá arteterapií

s mentálně postiženými

dětmi a dospělými.

Text: RADKA POTMĚŠILOVÁ

Foto: JAN ŠILPOCH

V

šechno to uní začalo společně

svelkým nadšením ze změny

vroce 1989. Tehdy organizova-

la výstavu pro Jedličkův ústav,

postupně se skolegyní Markétou

Královou dostala domateřské

azákladní školy pro děti skombi-

novanými vadami veStrašnicích. „Doté doby

jsme ani nevěděly, že taková zařízení existují,

šlo to mimo nás. Vté době ten, kdo neměl

postižené dítě vrodině nebo vblízkém okolí,

otomto problému nevěděl,“ vypráví Alena

Laufrová vesvém malém ateliéru vposled-

ním patře staroměstského činžáku. „Vstou-

pily jsme dotohoto světa abyly jsme ztoho

nadšené. Děti dávaly okamžitě najevo lásku.

Zajímavá setkání byla ismatkami, které

většinou byly opuštěné. Byly jsme tam hodně

let azažily spoustu legrace.“

Vtomto zařízení, stejně jako vnásle-

dujícím, kterým bylo učiliště pro tkalce

aobuvníky, kde se učily děti shandicapem,

spolupráce skončila nanedostatku peněz

pro arteterapeutky, přestože jejich odměna

byla spíš symbolická.

Alena Laufrová se dlouho zabývala

vlastní tvorbou, doníž patří hlavně grafi-

ky ailustrace. Její záměr pomáhat trochu

zapadl. Až poměrně nedávno se dostala

dospolečenství Dobromysl, které vSrbči

uSlaného vezrekonstruovaném barokním

statku provozuje stacionář sergoterapeutic-

kou dílnou pro dospělé klienty skombinova-

ným postižením. Jezdí tam dvakrát vtýdnu

avede výtvarnou dílnu.

„Je to pro mě zajímavé setkání skomu-

nitou, která žije vsepětí spřírodou. Je tam

iprvek víry, zachovávání určitých rituálů,

což mi není cizí ani příliš blízké, ale přijí-

mám to. Chovají tam různá zvířata, okterá

se musejí starat. Práce idalší činnosti mají

určitý rytmus aklienti tam jsou šťastní.

Existuje tam běžný život, nastatku bydlí

dvě rodiny, děti chodí doškoly, dospělí

nanákup, klienti se mohou všeho účastnit,“

vypráví Alena Laufrová.

Dospělí s dětskou duší

Naotázku, proč to dělá, odpoví bez zavá-

hání: „Považuji tuto práci pro sebe zadů-

ležitou asobecky řečeno mě to obohacuje.

Hodně mi ti lidé dávají ajá snad něco dávám

jim.“

Není prý takový rozdíl pracovat sdětmi

asdospělými sdětskou duší. Jsou stejně

otevření, upřímní avřelí jako děti. Její vlast-

ní výtvarnou práci to ale neovlivňuje nebo si

toho aspoň není vědoma. Spíš cítí, že nani

má vliv radost, kterou jí práce spostiženými

dává.

„Děláme odmaňásků přes kašírovaná

zvířátka, masky, kostýmy, malby, grafiku…

Zkoušíme spoustu věcí. Je to mnohem po-

malejší práce, ale prvky kreativity tam jsou.

Sněkterými si pak ještě večer povídáme, co

je kompozice nebo omalířích, aje hezké,

že to pak zkusí hned aplikovat naněco,

co děláme. Výtvarná práce není přímo jen

práce rukou, ale hlavně chuť učit se vidět,“

říká výtvarnice.

Avčem arteterapie klientům nejvíc po-

máhá? Vkomunitě jich je devět apři většině

činností je ostatní terapeuti rozdělují podle

toho, kdo je naco šikovný. Alena Laufrová

pracuje se všemi dohromady ujednoho

stolu. Někdy činnosti rozdělí podle toho, jak

to komu jde, ale snaží se, aby jejich práce

nasebe navazovala. Musejí se naučit, jak spo-

lu vycházet, respektovat se, reagovat nasebe.

Pomáhá jim ito, že se otom učí mluvit apře-

mýšlet, že to není jen malování samo osobě.

Důležitý je izpůsob vidění – chodí dopřírody

aučí se koukat. Důležitá je pro ně ikomu-

nikace svýtvarnicí. Kjejich dobrému pocitu

přispívá, že své výrobky prodávají avidí, že

mají také roli vespolečnosti.

DOMÉNOU výtvarnice Aleny Laufrové

je jemná kresba.



můžeš / číslo 1 - 2011

VÝTVARNÍCI PRO KONTO BARIÉRY

Hodně mi ti lidé

dávají ajá snad

něco dávám jim.