Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 15

můžeš / číslo 12 - 2011

Č A S O P I S P R O T Y , K T E Ř Í S E N E V Z D Á V A J Í

či pro altruismus amapovat jeho různé

varianty afrekvenci jeho výskytu. Obávám

se však, že celá věc je přece jen poněkud

složitější – souvisí sutvářením jakýchsi

rovnovah vevolučně stabilních strategiích

chování, mezi něž altruismus nepochybně

patří. Píší otom například evoluční biolog

agenetik John Maynard Smith nebo zoolog

abiolog Richard Dawkins.

Dawkins, Smith adalší autoři poukazují

nato, že výskyt každého chování vpopulaci

je modifikován jeho úspěšností. Zavšechny

jeden příklad zživočišné říše, konkrétně upa-

poušků. Dawkins cituje případ jednoho druhu

papoušků, kteří udržují nízkou prevalenci klíš-

ťové encefalitidy tím, že si vyzobávají klíšťata,

anamístech, kam jedinec nemůže, například

nahlavě, si je vyzobávají navzájem. Pokud se

vjejichpopulaci rozšíří sobectví, neochota ob-

sluhovat druhé, začne jejich populace hynout

naklíšťovou encefalitidu. Což je selekční tlak,

který zaurčitou hranicí učiní péči odruhé

opět výhodnou aselektovanou vlastností. Tím

se opět začne šířit altruismus.

Valtruistické společnosti však může být

natolik výhodné být sobcem – tedy být sám

opečováván bez vlastního přičinění –, že se

opět začne šířit sobectví. Poměr sobců aal-

truistů se nakonec ustálí naurčité rovnová-

ze, což je onen „stabilní“ poměr vlastností,

jež vpřírodě pozorujeme. Týká se to přitom

nejenom altruismu, ale iagrese, nevěry

apodobně.

Pokud jde ovýchovu: Je potřeba vést

děti odmalička keschopnosti pomá-

hat, anebo se altruismu může naučit

člověk ivdospělosti?

Altruistickému chování se nelze úplně

naučit, přesto je výchova nepochybně velice

důležitá. Aje sní potřeba začít vraném dět-

ství. Agrese dospělých totiž začíná trháním

nožiček mouchám vútlém věku.

Obecně lze říci,

že náboženství jako

kodifikovaná etika

hraje zhlediska

poskytování pomoci

bližnímu naprosto

zásadní roli.

�