Strana 13
JSTE TÍM NEJLEPŠÍM DÁRKEM
Kdo je Michal Horažďovský
Narozen 1968. Právník apsychotera-
peut. Odroku 2003 pracuje naLince
seniorů (800200007), odr. 2006 je
jejím vedoucím. Podle vlastních slov
ale podevíti letech krizové intervence
potřebuje přestávku, takže se soustředí
napsychoterapii. Ačkoli se pečlivě věnu-
je svým malým dcerkám, jeho znalosti
světa seniorů jsou mimořádné. Rád
odpoví nakaždý dotaz našich čtenářů,
kteří by chtěli umět lépe pomáhat.
info
Č A S O P I S P R O T Y , K T E Ř Í S E N E V Z D Á V A J Í
můžeš / číslo 12 - 2011
SLOUPEK
Daniely FILIPIOVÉ
Dobrovolně?
Dobrovolnost. Dobrovolně. Dobrovolnictví.
Dobrovolník. Tato slova všichni známe.
Známe je ale proto, že jsme snimi setkali
vnějakém článku, literárním díle, nebo je
známe ze skutečného života? Proto, že jsme
něco sami udělali dobrovolně, bez výzvy
nějaké osoby či okolností?
Když si zadáme slovo dobrovolně dooblíbe-
ného Googlu, vyjede nám mnoho odkazů.
Ale myslím, že by se vmnoha případech
dalo súspěchem pochybovat otom, že ten
či ionen udělal něco opravdu dobrovolně,
bez skrytého vedlejšího efektu jakéhokoliv
prospěchu pro sebe sama.
Obávám se, že jsme podstatu slova dobro-
volnost ze svých životů vytěsnili. Že jsme za-
pomněli najeho skutečný význam acennost.
Většina naší společnosti vyrůstala vdobě,
kdy byla oblíbená věta, že „ani kuře zadar-
mo nehrabe“. Vyklíčila vnás jistá forma
sobectví. Proč bychom měli dělat něco dob-
rovolně? Vždyť kdo pro nás udělá cokoliv
dobrovolně, aniž bychom oto museli žádat
aříci větu „já vám to oplatím, zaplatím vám
zato, já se vám budu revanšovat“?
Apřitom je to tak jednoduché apříjemné.
Zkusme si to. Udělejme pro našeho známé-
ho, souseda nebo úplně cizího člověka co-
koliv dobrovolně auvidíme, že nás odměna
nemine. Ne taková, jaká se nabízí – finanční
či něco naoplátku. Ale úžasný vnitřní pocit.
Vevyspělých zemích je zcela běžné, že třeba
starší dámy, které již nechodí dopráce,
jsou samy amají už dospělé děti, nastupují
dodobrovolnické činnosti. Samozřejmě
vrámci svých možností aschopností. Velmi
často jako společnice opuštěných, bezmoc-
ných. Prostě třeba jen navštíví sousedku/
souseda apoklábosí oživotě. Při té příleži-
tosti přinesou doma upečené sušenky nebo
drobný nákup. Anic zato neočekávají. Tedy
kromě onoho úžasného pocitu.
Často také navštěvují domovy pro seniory,
kde pomohou vtom, načem profesionálům
vzařízení nezbývá čas – sednou si sklienty
apovídají si snimi, vezmou je zaruku, podají
jim čaj, doprovodí je naprocházku. Věnují
se ipéči oopuštěné děti apřinesou jim trochu
babičkovské něhy. Pomáhají naulici lidem,
naněž se mnohdy díváme sopovržením,
bezdomovcům. Pravda, jsou mezi nimi mnozí,
kteří si tento způsob života zvolili sami acítí
se vněm dobře, ale je tam imnoho takových,
kteří prostě dopadli špatně. Život aspolečnost
se knim obrátily zády. Měli prostě smůlu.
Skauti mají mezi svými povinnostmi kromě
jiného udělat alespoň jeden dobrý skutek
denně. Zkusme si alespoň občas zahrát
naskauty.
Autorka je senátorka.
ifyzická. Někomu byla osudem vložena po-
vinnost pomáhat, aon místo toho peskuje,
vyčítá, zraňuje, omezuje nebo ibije…
Hledejte oporu v okolí
Naše společnost se zaposledních dvacet
let docela proměnila klepšímu. Přibylo
tolik občanských iniciativ, angažovaných
lidí anezištné pomoci, že jsme si to nikdy
neuměli představit. Apřibývá dál. Tím
nejlépe ukazujeme, proč minulý režim se
svou neustálou nedůvěrou kevšem akekaž-
dému musel ztroskotat. Proto se změnily
imožnosti efektivní pomoci. Kdo hledá,
dnes už opravdu najde. Nejrůznější sdruže-
ní, nadace, neziskové organizace, soukromé
subjekty nabízejí nejen teplé obědy apraní
prádla, ale především kontakt slidmi.
Skoro nakaždém kroku najdete kurzy
jazyků, práce spočítačem, cvičení paměti,
speciální tělocvik, výlety zakulturou, půj-
čování knih nebo třeba setkání správníkem,
lékařem, sociálním pracovníkem. Víte otéto
nabídce? Zkusili jste tam zajít aporadit
se, co by právě vašemu blízkému mohlo
zpestřit život? Unás vElpidě máme už dost
příkladů devadesátníků, kteří si loni poprvé
sedli kpočítači adnes zvládnou celý svět
internetu.
Nepodléhejte spotřebitelské psychóze,
že jen drahý dárek je dobrý. Nejrůznější
pobyty vdenních stacionářích opravdu
nestojí jmění. Aneřiďte se svými faleš-
nými stereotypy! Svět se mění víc, než si
připouštíte. Proto ivěta – oni tam pořádají
taneční pro osmdesátníky, to je blázinec, nic
pro tebe – by také měla být trestná. Když už
sami nemáte nebo nechcete mít nablízkého
člověka čas, darujte mu třeba poukaz napo-
čítačový kurz, najógu, seriál výletů nebo
předplatné dodivadla. Všechny tyto aktivity
mají ještě jeden ohromný význam – nabízejí
nová přátelství. Ta jsou kromě jiného také
nejlepší prevencí nejrůznějších nebezpečí:
osamělý člověk bývá přece snadnou kořistí
zlodějů ajiných živlů, opuštěná duše snáze
podlehne „úžasným“ nabídkám podomních
prodejců, výhodných půjček nebo falešným
kontrolorům plynu, kteří přišli krást, aně-
kdy izabíjet. Není vůbec pravda, že starý
člověk už se těžko seznamuje. Však známe
isvatby zrozené vseniorských klubech.
Zkrátka, nevěřte reklamním sloganům,
že to či ono zboží je nejlepší dárek. To je
lež! Nejlepší dárek jste vy, citliví, tolerantní,
vždy připravení naslouchat nebo jen spo-
lečně mlčet avzpomínat. Když to dokážete,
je pravděpodobné, že jednou budete takto
obdarováni také. Zkuste to, vy nato máte!
Mezititulky azáznam: zj
Delší verze nawww.muzes.cz