Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 34



můžeš / číslo 12 - 2011

NA CESTÁCH

Lidé, kteří tráví dovolenou svépomocnou stavební

činností, s oblibou známým tvrdí, že letos byli

„na maltě“. Jaká je ale skutečná Malta? Maličké

souostroví ve Středozemním moři splňuje téměř

všechno, co můžete od dovolené čekat.

Dokonce i pro vozíčkáře.

MALTOU

NA VOZÍKU

Text afoto: RADEK MUSÍLEK

S

ouostroví Maltské republiky rozlo-

hou odpovídá jen dvěma třetinám

Prahy. Členská země Evropské

unie se rozkládá napěti kameni-

tých kouscích pevniny mezi Sicílií,

Tuniskem aLibyí. Hlavní ostrovy

jsou Malta aGozo. Hraniční poloha

mezi dvěma kontinenty je pro maltskou

kulturu příznačná. Najdete tu pestrou směsi-

ci vlivů odnejstarších dob posoučasnost.

Ideální destinace pro milovníky památek,

kteří si chtějí užít imoře.

Ten turisticky romantický kolorit však

něco stál. Malťané nikdy neměli snadné

živobytí. Obývají krásné, ale neúrodné skály

bez valných zdrojů pitné vody. Potisíciletí

byli něčí kolonií. Vystřídali se zde Féničané,

Římané, Arabové, řádoví rytíři johanité,

Francouzi anakonec doroku 1964 Britové.

Přesto jsou místní obyvatelé milí apodle

průzkumů patří knejspokojenějším náro-

dům. Snad jim pomáhá slunné počasí aka-

tolická víra, která má naMaltě silné kořeny.

Vzpoura na začátek

Malta se ukázala jako přívětivé místo izpo-

hledu vozíčkáře, přestože před samotnou

cestou to tak úplně nevypadalo. Nepodařilo

se nám najít informace ovhodném přístupu

domoře aveřejná doprava slibovala pře-

hlídku krásných autobusů zbritské produk-

ce posledních šedesáti let. Ani autopůjčovny

zatím nezavedly pronájmy aut naruční

řízení. Vrchol pak představovala komuni-

kace sleteckou společností Air Malta. Ta

se od„cestovky“ dozvěděla, že nechodím,

takže následovala série otázek naparametry

mého vozíku.

Následně přišel formulář sdetailními

otázkami namůj zdravotní stav včetně dota-

zu, zda budu svými projevy nějak obtěžovat

ostatní spolucestující. Společnost přitom

pár dní před odletem požadovala dokument

potvrzený odlékaře. Vzkázal jsem svou

diagnózu, ubezpečil je osvém společensky

konvenčním chování aodmítl jsem cokoliv

dál vyplňovat. Vživotě jsem nezažil větší by-

rokracii kvůli cestě letadlem. Malá vzpoura

prošla bez následků. Pak už ale následovala

jen samá pozitiva.

Protože cestovní kanceláře pro transfery

zletiště používají bariérové mikrobusy, do-

předu jsem si domluvil individuální přepra-

vu osobním autem. Noční jízda křivolakými

silničkami ostrova byla zážitkem. Teplý

vzduch byl prosycen vůní evokující kostel

akaždou chvíli někde vykouklo moře, aby

zase zmizelo zakamenitou zídkou lemující

místní políčka.

Řidič řezal zatáčky osto šest. Navíc

se zde jezdí vlevo. Pozůstatek britských

koloniálních časů. Rychlost se přitom udává

vkilometrech, nikoli vmílích. Náš hotel

Paradise Bay ležel odletiště třicet kilomet-

rů. Tedy nepříliš daleko, ale zároveň téměř

nadruhém konci ostrova.

DO VĚTŠINY

významných památek se díky

nájezdům dostanete i na vozíku.