Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 12



můžeš / číslo 12 - 2011

TÉMA: Kdo jsou ti, kteří pomáhají

Když skončil Michal Horažďovský studium práv,

několik let se rozhlížel po světě. Potom se dostal

k lince důvěry občanského sdružení Elpida,

jehož klienty jsou převážně senioři. Po devíti letech

má za sebou na 10 000 (!) rozhovorů s bolestně

osamělými, opravdu smutnými a někdy i zoufalými

lidmi na pokraji odhodlání k tragickému činu

sebevraždy. To ho naučilo dobře rozumět bolesti duší.

JSTE TÍM NEJLEPŠÍM DÁRKEM

Foto: JAN ŠILPOCH

N

ejen my, ale všichni, kdo se

zabývají krizovou intervencí

potelefonu, dobře vědí, že

doba odDušiček doVánoc je

nejrizikovější část roku. Proto

se vtěchto dnech snažíme svou

službu nabízet vrozšířeném

čase. Atelefony drnčí jeden zadruhým.

Co je zdrojem tak zvláštního seskupení

beznaděje, že lidé prostě musí zavolat? Nic

tajemného, jen obyčejná samota. Člověk je

opravdu tvor společenský. Prázdné osamění

je jeho největší nepřítel anemůže ho porazit

žádná zásilková služba srádoby fantastic-

kým dárkem. Ale vy, vy blízcí, můžete.

Krizový čas nákupů

Když vsupermarketu slyším, jak rodinka

nad plným vozíkem mudruje – ještě něco

pro babičku, aby měla taky dárek, tak

si říkám, že větší pitomost svět neviděl.

Osamělý, postižený, nemocný nebo jinak

znevýhodněný člověk potřebuje hlavně

apředevším váš čas! On opravdu netouží

pohromadě dárků, ale pokontaktu. Nepři-

cházejte zaním proto, abyste co nejdříve

odcházeli, nepřicházejte splnou náručí

aprázdným srdcem.

Tisíckrát jsem slyšel – oni se stále ptají,

co bych chtěla (nebo chtěl), amyslí tím

nějakou věc, třeba novou televizi. Ale

nikdy se umě neposadí aneposlouchají,

co říkám. Nikdy mě nikam nevezmou, ajá

už sama (nebo sám) nerada chodím ven.

Když přijdou, už jsou zase jednou nohou

naodchodu… než se stačím nadechnout,

proběhnou bytem, vyčtou mi prach napara-

petu ajdou pryč. Atisíckrát jsem přemýšlel,

proč strach ze samoty je zároveň spojen

se strachem zvýčitek, které někdo znovu

aznovu pronáší. Jako by lidé nevěděli, že

zejména seniory nesmějí vychovávat, ale

měli by je především povzbuzovat. Pomáhat

jim zvednout hlavu.

Vaše pomoc se nikdy nesmí jmenovat

kritika. Natu si nechte čas až při opravdu

dobré, uvolněné náladě. Vy přicházejte

schválou, obdivem, nabídkou, že sní(m)

půjdete klékaři, naprocházku, nebo se

dokonce vydáte stovky kilometrů domíst,

která přinesou příjemné, třeba iléty narůžo-

vo nabarvené vzpomínky.

Oni ještě mají sílu, nemylte se!

Ztéto práce si – mimo jiné – odnáším hlu-

boké aověřené poznání, že pomoc můžete

efektivně poskytnout jen tehdy, když jste

klientem přijati, ale já také musím volajícího

přijímat bez předsudků. Cizí člověk volá

neznámému konzultantovi hlasem plným

proseb, někdy islz. Odprvní vteřiny musíte

umět nastolit atmosféru důvěry. Anonymita

aintimita místa, odkud hovor přichází, je

velmi důležitá. Proto kprincipům tohoto

typu krizové intervence patří, že se sklienty

se nikdy, opravdu nikdy nesetkáte. Jsou tu

jen dva hlasy, dva lidé vněkdy neuvěřitelně

důvěrném rozhovoru. Potřebou volajícího je

pomoc, rada, rozpletení situace, kterou on

pokládá zanepříjemnou, někdy až tragic-

kou.

Mým cílem je co nejdříve obnovit jeho

důstojnost anabídnout řešení – tu lékaře,

tu právníka, tu psychiatra, tu třeba starostu.

Mohu být úspěšný, jen když mi druhá strana

uvěří čisté úmysly. Jak to, že mně věří, ale

kesvým nejbližším má nedůvěru? Co se tam

pravděpodobně už dlouho děje? Bohužel

často šikana – psychická, finanční, ale

Když vsupermarketu

slyším, jak rodinka

nad plným vozíkem

mudruje – ještě něco

pro babičku, aby

měla taky dárek,

tak si říkám, že větší

pitomost svět neviděl.