Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 25



můžeš / číslo 3 - 2011

Č A S O P I S P R O T Y , K T E Ř Í S E N E V Z D Á V A J Í

Z MONOSKI MÁM VĚTŠÍ ZÁŽITKY

NEŽ Z LYŽÍ PŘED ÚRAZEM

Herec Jan Potměšil byl fanda lyžování před úrazem

a to se nezměnilo ani poté, co začal jezdit na vozíku.

Text: PETR BUČEK

Foto: JAN HRUŠA

Co byste poradil tomu, kdo se nemůže

rozhoupat, jestli se stát monolyžařem?

Lyžování namonoski doporučuji. Je to

úžasná záležitost. Lyžoval jsem ipřed úra-

zem adá se říci, že slušně. Zmonoski mám

ale ještě větší zážitky, než jaké jsem měl

předtím. Je to fantastická věc anení to tak

složité, jak se může naprvní pohled zdát.

Jsem vděčný zakaždou chvilku nahorách.

Jak vám pomohly zkušenosti zlyžování

nadvou lyžích při učení jízdy namo-

noski?

Pomohly mi vtom, že jsem měl velkou

chuť to znovu zkusit. Toužil jsem se dostat

nahory analyže. Ale mělo to isvé nevýho-

dy. My jsme smonoski začínali ještě zaČes-

koslovenska aveskupině začátečníků nás

bylo pět, ztoho dva spředchozí lyžařskou

zkušeností; tím druhým byl Martin Kovář

(člen rady Konta Bariéry − pozn. red.). Byl

to vůbec zajímavý kurz, vedla ho veŠpindlu

Angličanka scelým týmem asistentů. Ale my

dva jsme dotoho pro nás nového lyžování

neustále cpali stereotypy zlyžování, nakte-

ré jsme byli předtím zvyklí. Naši tři kolegové

veskupině, dvě děvčata ajeden kluk, se to

proto naučili rychleji. Zaden apůl sjeli čer-

venou sjezdovku veŠpindlu, nám to trvalo

dva dny.

To je ale strašně rychle, jak jste to

zvládli?

Neřekl jsem, že jsme se to zaty dva dny na-

učili, ale sjeli jsme dolů. Přece jenom jsme se

potřebovali dál zdokonalovat avyjezdit po-

kud možno nasvazích přiměřených našim

dovednostem. Nazačátku to chce takové ty

nakloněné louky. Dokud si člověk jízdu ne-

užívá, nezačne cítit skluznici, tak nemá smy-

sl chodit naprudký svah. Odnašich začátků

v90. letech se změnila metodika vyučování,

je to zase navyšší úrovni než tehdy.

Jan POTMĚŠIL:

Jak navás tehdy reagovali ostatní

lyžaři?

Jako naMarťany. Museli jsme naučit

vlekaře, co potřebujeme, apřesvědčit je,

že to není pro nikoho nebezpečné. Nasvou

stranu jsme museli dostat iostatní lyžaře,

kteří vtu chvíli stáli vefrontě navleku − že

je nepředbíháme, ale že se holt přes ten

turniket nedostaneme, protože bychom se

tam zasekli. Což se mi jednou vRakousku

stalo, protože vlekař natom trval. Postup-

ně to všichni vČesku přijali azačali nám

ifandit. Kamkoliv dnes vČesku přijedeme,

vlekaři to znají anení problém se domluvit.

Zlepšily se iskořepiny monoski, není pro-

blém jezdit napomě, nakotvovém vleku

ani nasedačce. Když je kdispozici asistent

nebo kamarád či kamarádka, zvládne se

všechno.

Je to dřina lyžovat namonoski vesrov-

nání sběžnými lyžemi?

Když mi poprvé zavolali, jestli nechci jet

nalyže, myslel jsem, že se někdo zbláznil.

Odpověděl jsem, že jsem bohužel navozíku,

že to nepůjde. Dotyčný mi vysvětlil, že jde

olyžování pro paraplegiky. Nadšeně jsem

souhlasil. Pak jsem uviděl monoski. Je to

stejné jako začátky navozíku. Nejdříve si

myslíte, že zpostele navozík nepřesednete.

Apostupně získáte jistotu. Sedíte veskoře-

pině najedné vratké lyži, máte instruktora

avrukou stabilizátory. Ponějaké době

začínáte cítit osu těla, správně reagujete

namonoski, vnímáte svah, sníh alyžujete.

Mezitím máte zasebou tu stovku tisícov-

ku pádů, ale to je vám jedno. Aje tu ještě

jedna důležitá věc. Když nás potřech dnech

lyžování viděla naše lékařka, odbornice

narehabilitaci, měla velkou radost. Zlepšila

se nám záda, posílily svaly. Pohyby spo-

jené slyžováním, anemusí jít jen ojízdu

samotnou, ale také onasedání nalanovku

apodobně, jsou přínosem. Když přijedu

zlyží, cítím se výborně, celý vršek těla mám

zpevněný.

Jsou vČesku střediska, která jsou lépe

vybavená nebo uzpůsobená lyžařům

namonoski?

Pro mne je důležité, že jedu lyžovat někam,

kde je sníh, že mám monoski aže se tam

domluvím sdobrými lidmi.

Aco vzahraničí?

Vzahraničí je několik vyhlášených míst.

Například veFrancii, ale já jsem tam nebyl

(program Lyžujte shandicapem nabízejí

například střediska Les Orres nebo Val Cenis

− pozn. red.). Je příjemné, když jsou hotely

přímo nasvahu, odpadnou starosti spře-

pravou kvleku. Ale já mám dnes zlyžování

takovou radost, že okolní starosti nevní-

mám. Rád jezdím třeba doItálie, líbí se mi,

když si můžu vybrat zvelkého množství

typů lanovek asjezdovek.

PRO HERCE JANA POTMĚŠILA je monoski

jakýmsi logickým pokračováním lyžování

před úrazem. Snímek je z Itálie.