Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 28

můžeš / číslo 3 - 2011



NÁZORY

PROČ

NEJSME INVALIDÉ

ANI HANDICAPOVANÍ

Nic neukazuje na rozpaky většinové společnosti s chápáním některých

menšin lépe než svízele s jejich pojmenováním. Někdy si s tím,

jak si mají říkat, nevědí rady ani ony menšiny. Někdy dokonce ani nevědí,

zda chtějí být menšinami a zda se chtějí chlubit svojí odlišností od většiny.

významy, které popisovanou osobu ponižují.

Nejfrekventovanější mezi nimi je invalida,

invalidní. Pochází snad zlatiny, obsahuje zá-

por in, který vyjadřoval opak keslovu validus,

což značilo zdravý, silný, zdatný. Ten, kdo

nebyl zdravý asilný, byl tedy invalidní. Jako

invalides byli veFrancii nazýváni vojáci, kteří

již nemohli bojovat nafrontě, tedy buď ranění,

nebo staří veteráni. Pro ně vznikla také slavná

invalidovna, pod stejným jménem azastej-

ným účelem pak dokonce ivPraze. Invalidov-

nu tvořil zvláštní, dojisté míry izolovaný svět

– invalidé tam měli zajištěno nejen bydlení, ale

ivlastní obchody, řemesla, služby…

Validní předpisy pro invalidy

Slovo validní se ale dnes netýká zdraví,

znamená platný, uznaný, například validní

argument nebo validní dokument. Invalidní

by tedy včeštině mělo znamenat poškozený,

neplatný. Toto slovo se ale zarputile vjazyce

drží – zejména díky zastaralým sociálně-

-právním předpisům asetrvačnosti vmyšle-

ní (amožná ipaměťovou stopou pokomu-

nistickém avšeobjímajícím Svazu invalidů).

Používají ho kesvé ostudě úředníci, lékaři

inovináři. Považte ten paradox: naše validní

(čili platné) právní předpisy říkají, že nárok

natu či onu dávku mají invalidní (čili

neplatné) osoby. Myslím, že platí úměra, že

špatné pojmy tvarují špatné předpisy.

Člověk spostižením je chápan jako

příjemce dávek, který má být rád, že něco

Text: TOMÁŠ CIKRT

Ilustrační foto: ERIK ČIPERA

A

tak je to isnámi… Ským?

Zkuste hádat. Začnu tím, že my

určitě nechceme být považo-

váni zanemocné, tedy jenom

dookamžiku, kdy požadujeme

pozdravotní pojišťovně, aby

nám proplatila vozík, berli či

brýle. Nechceme být označováni zainvali-

dy, ale jenom dokud nežádáme oinvalidní

důchod. Vlastně ani nechceme být postižení,

ale současně také zásadně odmítáme, aby

namístě pro postižené parkoval kdokoliv

nepostižený. Takže co vlastně chceme?

Neplatný a poškozený

Začneme odpadem. Slovy či označeními, kte-

rá nemají veslovníku slušných lidí roku 2011

co pohledávat. Mrzák atvrdší ekvivalent ně-

meckého původu kripl jsou dnes nadávkami.

Vroce 1908 však slovo mrzák nebylo ničím

špatným, vždyť tehdy vznikl ctihodný Spolek

pro léčbu avýchovu rachitiků amrzáků,

který pak přes 40 let provozoval Jedličkův

ústav. Samotné výrazy zato nemohou. To

ten rošťák čas snimi zametl. Sdobou se mění

význam ahlavně zabarvení slov.

Snadávkami je to ovšem jednoduché. Sluš-

ní lidé je nepoužívají. Horší je zbavit se ozna-

čení, která se tváří nevinně apřitom skrývají

dostal, když už je jeho validita nulová.

Neobstojí výmluva, že invalidita je voněch

předpisech definována jinak, totiž jako ztrá-

ta nebo snížení pracovní schopnosti. To, že

je nějaký pojem účelově definován dopráv-

ních předpisů, ještě neznamená, že je tím ze

světa vymazán jeho pravý význam.

Postižení nemusí být handicapem

Porevoluci proniklo donaší mluvy slůvko

hendikep, čili počeštěná obdoba anglické

slova handicap. Kouzlo handicapu tkví vjeho

nesrozumitelnosti. Vlastně ani nevíme, co to

pořádně znamená. Je to ale slovo cizí avčes-

kých luzích relativně pořád ještě nezošklive-

né. Taková nová cizí slova, kterým nerozumí-

me, používáme vtajemných oblastech, kde se

jiného pojmenování bojíme nebo ho nemáme

kdispozici. Svěží slovíčko handicap nezní tak

staře anevhodně jako invalida ainvalidní.

Jenže co vlastně znamená? Vzniklo spoje-

ním tří slov: slov hand-in-cap. Mnoho lidí

má zato, že to vyjadřuje situaci, kdy někdo

vruce či rukou (in hand) drží čepici (cap),

někteří si dokonce myslí, že to není čepice,

ale pohárek či hrneček (ale to by se psalo

cup) aže tedy takový člověk se snataženou

rukou domáhá almužny, čili žebrá (doče-

pice, dohrnečku). Proto je prý třeba slovo

handicap odmítnout jako urážlivé.

Copak oto, jsem pro odmítnutí, ale tento

důvod je falešný. Původ slova handicap leží

v17. století vhazardní stejnojmenné hře