Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 9

Č A S O P I S P R O T Y , K T E Ř Í S E N E V Z D Á V A J Í
můžeš / číslo 3 - 2011
Kdo je
MUDr.Alexandra
Aschermannová
Patří kzakladatelům onkologického
oboru vústavu NaPleši. Osm let členka
výboru České onkologické společnosti,
pracuje naNádorové telefonní lince,
nyní se věnuje mj. psychosociální péči
onemocné se zhoubnými nádory.
Nyní je asistentkou 1. lékařské fakulty
Univerzity Karlovy, má atestaci
zinterny, pneumologie, klinické
onkologie ageriatrie. Její manžel je
přední evropský kardiolog.
info
trpělivého doktora asestřičku, kteří ma
navás ivaše blízké čas, umějí svámi isnimi
mluvit. Vkaždém větším městě, kde ma
prozíravé představitele, vědí, že už nyní, na-
tož zadvacet let, až naše populace ještě více
zestárne, budou potřebovat ústav právě pro
doléčení, rehabilitaci adlouhodobou péči.
Čeká nás tedy velká proměna našich
letitých představ osíti zdravotní péče?
Málo se otom mluví, ale ještě před patnácti
dvaceti lety byl infarkt myokardu hrozné
onemocnění svysokou mortalitou, inva-
lidizací avnejlepším případě dlouhým
pobytem vnemocnici. Díky specializovaným
centrům, novým technikám léčby adoslo-
va světové úrovni našich kardiologů klesá
úmrtnost amnoho kardiaků se vrací nor-
málně dopráce. Mohlo se to řešit špičkovým
pracovištěm nakaždém okrese? Kdo by to
zaplatil? Kde by se vzalo tolik lékařů stalen-
tem natuto práci?
Podobný trend, se stejnými efekty,
probíhá uakutních onemocnění cév,
zejména umozkových příhod. Klíčový je
jako uinfarktu čas. První minuty ahodiny
vyžadují odborné posouzení nanejvyšší
úrovni aprofesionální zákrok. Tedy rychlou
aspolehlivou záchrannou službu, která
vespojení skrajským centrem už při převo-
zu odborně zasahuje. Podaří se zachránit
život, ale pak…
Každý zpříbuzných takto postižených
pacientů ví, jak obrovsky důležitá je správná
avčasná rehabilitace. Často je dlouhodobá
anepotřebujete kní techniku zadesítky mi-
lionů, „jen“ vysoce kvalifikovaný personál.
Nazačátku rozhovoru jste
připomínala období poroce 1989.
Proč jsme už tenkrát nepřevzali
nějaký fungující model?
Víte, problémy asložité hledání mají všude.
Když se porevoluci začali vracet ze světa
leckteří dobří lékaři, dávali nám zajímavé
rady co dělat, ale hlavně co nedělat při
zavádění systému pojišťoven. Jakých chyb
se vyvarovat. Ovšem tehdy se prosadila
jakási naše česká třetí cesta nepromyšlených
experimentů.
Ktéto třetí cestě patří iiluze šířená
vevelké části veřejnosti – medicína dnes
umí všechno, technika je zázračná, léky
si dovezeme adoktoři, starejte se! Pojmy
zdravotnická osvěta, péče ostaré spoluobča-
ny atrpící byly označovány zahodně ošklivá
slova. Avýsledek? Prodlužuje se sice střední
délka života, ale národ tloustne, počet dia-
betiků strmě roste, obrovská část mladých
lidí kouří, stoupá počet nádorů, spotřeba
alkoholu neklesá. Reklama vás každý den
přesvědčuje, abyste si koupili naprosto ne-
bezpečná jídla plná tuku aumělých přísad,
dětem jsou předkládány lákavé pamlsky bez
ohledu najejich působení.
Kdo potřebuje lékařskou péči nejvíc?
Člověk nad padesát let snadváhou, kuřák,
člověk sminimem pohybu astravovacím
režimem pro primitivy, nezodpovědný
občan vždy připravený hlasovat pro další
adalší výdaje společnosti, jen aby nemusel
nic změnit vesvém chování.
Čtenáři Můžeš patří klidem, kterým osud
vždycky nebyl příliš nakloněn. Dobře vím,
kolik bolesti aúsilí stojí překonávání těž-
kých postižení, celoživotních onemocnění
avážných úrazů. Ataké vím, že by obětovali
ještě víc, kdyby existovala jen malá jiskřička
naděje nazlepšení jejich stavu.
Proč tedy nechceme odtěch zatím
zdravých, aby ioni začali přemýšlet achovat
se kesvému tělu iduši trochu racionálně?
Nepřišel čas, abychom jim nastavili zrcadlo
apřišla třeba ifinanční represe zajejich po-
hrdání ověřenými informacemi anásledné
plýtvání prostředky veřejného zdravotnic-
tví? Neměli bychom je léčit zbezohlednosti?
Delší verze rozhovoru nawww.muzes.cz
Můžeš