Strana 24
můžeš / číslo 3 - 2011
SPORT
VOZÍČKÁŘI,
HURÁ NA SJEZDOVKU!
Handicapovaní lyžaři na českých sjezdovkách již pře-
stávají být ojedinělým a vzácným jevem. V posledních
letech si zimních radovánek plnohodnotně užívá stále
více nadšenců s omezenými pohybovými schopnostmi.
Text: ANNA KULÍŠKOVÁ
Foto: ARCHIV
N
aučit se lyžovat bývá tvrdý
oříšek ipro zdravé, kteří by si
kolikrát mohli vzít příklad zly-
žařů namonoski avzpomenout
si naně, až zase budou mlátit
hůlkou dosněhu astěžovat si,
že to nejde. Jak se říká, všechno
jde, když se chce, aproto máte-li chuť krájet
oblouky nazasněžených svazích aužívat si
při tom pocit volnosti asebenaplnění nebo
se jen tak pomalu vozit zkopce společně
srodinou apřáteli, hurá dotoho! Handicap
rozhodně není překážkou.
Potvrdí to ijeden zhandicapovaných lyža-
řů, Oldřich Jelínek, kterého vjednatřiceti le-
tech upoutaly následky autonehody nainva-
lidní vozík. Lyžoval závodně oddětství do20
let, akdyž se mu poúrazu naskytla možnost
se nabílé svahy vrátit, neváhal. „Přišlo mi za-
jímavé vrátit se klyžování jinou cestou,“ říká.
„Mé začátky namonoski byly těžké, protože
před osmi lety, kdy jsem se dotoho pouštěl,
nebyla ještě výuka lyžování natakové úrovni.
Dnes může začínající monolyžař využít kur-
zů, které pořádají zkušení instruktoři.“
Z kurzu mezi branky
Olda se potřech letech učení vrhl dozávo-
dění. Jeho nejčerstvějším úspěchem je
3. místo vsuper obřím slalomu Evropského
poháru, který se jel vprosinci narakouském
Pitztalu. Namistrovství světa vKoreji byl
sedmnáctý, je dvojnásobným mistrem re-
publiky avloňském roce reprezentoval naši
zemi naparalympijských hrách veVancou-
veru. Úspěchy, okterých se většině zdravých
lidí může jen zdát.
Lyžování namonoski ale nemusí být jen
otrénování azávodění nasvětové úrovni.
Monoski poskytuje skvělé sportovně-re-
kreační vyžití pro každého. Sportovní klub
vozíčkářů vPraze nebo Centrum handica-
povaných lyžařů vJanských Lázních jsou
kluby, které se výukou lyžování zabývají.
Pořádají kurzy jak pro úplné začátečníky,
tak pro pokročilé, kteří se třeba později mo-
hou stát ičleny závodního týmu. Víkendové
atýdenní kurzy Centra handicapovaných
lyžařů jsou určeny pro širokou veřejnost
tělesně postižených všech věkových
kategorií. Vedle výuky lyžování tu věnují
pozornost iregeneraci akespokojenosti
klientů zařazují idalší doplňkové progra-
my. Průběh kurzu je vždy přizpůsoben
závažnosti postižení klientů. Během jedné
zimní sezony projde kurzem až sto vozíčká-
řů, každému se individuálně věnují zkušení
instruktoři adalší dobrovolníci.
Monoski je dobře vymyšlený stroj
Jak vůbec taková monoski vypadá? Je to
sportovní pomůcka, která se skládá zjedné
lyže se silným vázáním, dokterého se
upevní nosná konstrukce stzv. skořepi-
nou, vekteré lyžař sedí. Keskořepině jsou
připevněny fixační pásy, které pomáhají
nahradit funkci břišních svalů adrží nohy
vjedné poloze. Nezbytnou součástí jsou tzv.
stabilizátory, které má monolyžař připevně-
né narukou. Jsou to zkrácené aupravené
francouzské hole, dole zakončené krátkými
lyžemi. Stabilizátory pomáhají udržovat
rovnováhu, zahajovat oblouk ataké slouží
při brzdění. Posklopení lyží fungují stabili-
zátory jako hůlky kodpichování apohybu
narovině.
„Myslím, že namonoski může jezdit
opravdu každý, kdo má paraplegii, zdravé
ruce atrochu toho fyzického fondu. Jinak
pro těžší postižení, jako je např. kvadruple-
gik, existuje monoski, která je ovládána
asistentem. Ten spostiženým jedincem jede
zkopce ajistí ho pomocí držadla,“ tvrdí
Oldřich Jelínek. „Nalyžování mám nejradši
pohyb vkrásném horském prostředí ato, že
stále posouvám své hranice, ať už fyzické
nebo mentální. Jsem rád, že jsem dokázal
sobě iostatním, že se istakovým postižením
dá žít kvalitní život.“
Autorka je paralympionička
OLDŘICH JELÍNEK je dvojnásobný
mistr republiky a vloni reprezentoval
Česko na paralympijských hrách ve
Vancouveru.