Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 27

Č A S O P I S P R O T Y , K T E Ř Í S E N E V Z D Á V A J Í

můžeš / číslo 3 - 2011

NÁZORY

JSME NA DOBRÉ

CESTĚ, ALE NE V CÍLI

Hana Deáková ze Svitav

je matkou mírně retardo-

vaného syna s autistickými

rysy, jemuž je odpírána

možnost integrace

v systému školství.

V prosincovém vydání jsme

otiskli její smutné zkuše-

nosti. Na článek postupně

reagují odborníci,

kromě jiných i ředitel

Dětského centra Paprsek.

Text: JAROSLAV ŠTURMA

Foto: ARCHIV

K

dyž jsme poroce 1989 budovali

Dětské centrum Paprsek, musel

jsem nejprve několikrát navštívit

rodičovské schůzky soused-

ní mateřské školy, sníž jsme

sdíleli zahradu, abych vysvětlil,

že postižení našich dětí nejsou

ani nakažlivá, ani pro druhé ohrožující. Po-

dařilo se, ikdyž musím říci, že ani sdalšími

generacemi rodičů adětí naléhavost vzájem-

né komunikace neustává avždy tu je riziko

recidiv starého myšlení „zalezlého“ hluboko

pod kůži generací.

Dalším důležitým úkolem někdy vpo-

lovině devadesátých let bylo vybojovat pro

tyto děti vpodstatě se středním, těžkým

ahlubokým mentálním postižením, mnohdy

shandicapy kombinovanými, přístup

keškolskému vzdělávání, protože až dosud

byly tzv. osvobozovány odpovinnosti vzdě-

lávat se, fakticky však jim bylo toto základní

právo upíráno. Zde patří veliký dík iniciativě

apodpoře oddělení škol pro děti se speci-

álními potřebami naministerstvu školství.

Podařilo se najedné straně ověřit adovzdě-

lávacího systému prosadit přípravný stupeň

pomocné školy, rehabilitační třídy, založené

navpodstatě individuálním rozvíjení dětí

snejtěžšími postiženími, anapovinnou

školní docházku navazující formy vzdělává-

ní, praktické školy života. Nadruhé straně

přece jen přibývá odvážných aosvícených

učitelů, kteří chápou své povolání nejen

jako zaměstnání, nýbrž – nezávisle napro-

blémech finančního ohodnocení − vduchu

Komenského jako tvořivé dílo rozvíjení

lidství. Naplňují tak tezi prof.Hellbrügga,

že jen ten, kdo pomáhá, stává se opravdu

samostatným ašťastným. Když děti spo-

stižením vyrůstají vpřirozeném prostředí

těch, snimiž budou žít ivesvém dospělém

životě apráci, děti zdravé si uvědomují, že

zdraví anadání nejsou něčím samozřejmým,

co by nám bylo dáno jen pro nás samotné,

nýbrž je to dar, závazek avýzva, abychom je

rozvíjeli aužívali nejen kprospěchu svému,

ale ikdobru druhých.

Vnašich podmínkách jsme přes všechen

pokrok stále spíše nazačátku dlouhé cesty.

Jsem přesvědčen, že bychom zatím měli

mít pro děti spostižením kdispozici více al-

ternativních vzdělávacích cest aže by mělo

záležet především narodičích, pro kterou

se rozhodnou. Jsou takoví, jimž vyhovuje

spíše bezpečnější cesta speciálního školství

spředností propracovaných speciálních

přístupů ametod iktomuto úkolu dobře

připravených učitelů, zároveň však sjistým

rizikem určité výlučnosti, izolovanosti,

redukce bohatství podnětů zprostředí.

Jsou ale také mnozí, kteří jsou přesvědčeni

otom, že jejich dítě jako člověk abudoucí

občan má vyrůstat aplně sdílet život svých

vrstevníků vběžném prostředí se všemi

nároky této cesty. Zde zbývá ještě mnoho

práce vosvětě, ataké při přípravě peda-

gogických pracovníků, adoživota školy

je třeba zapojit vevětší míře iodborníky

zprofesí zabývajících se problémy handi-

capovaných dětí, aby naším cílem nebyla

jen péče, nýbrž ipodpora vývoje každého

jednotlivého člověka.

Autor je ředitelem Dětského centra Paprsek

avyučuje naFilozofické fakultě UK.

Je členem rady Konta Bariéry.

Poznámka redakce:

Problém intenzivně zajímá i členku redakční rady časopisu Můžeš a senátorku

Alenu Dernerovou. Rozhodli jsme se proto uspořádat pod jejím vedením

vSenátu sdalšími odborníky na toto téma kulatý stůl.

PRO LÉKAŘKU

Hanu

Deákovou

ajejího syna

jsou názory

odborníků

důležité.

Umožňují

kromě jiného

nastartovat

odbornou

diskusi, která

pomůže

nejen jim,

ale idalším

postiženým

dětem.