Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 32

SERVIS

Aktuálně zlegislativy

Nárok na vozík od zdravotní

pojišťovny a „spoluvlastnictví“

Text: LUCIE MARKOVÁ

LADISLAV LOEBE

Aktivní či speciální mechanic-

ký vozík je pro většinu vozíčkářů

nedílnou součástí každodenního

fungování. Málokdo je schopen po-

hybovat se celý den aktivně na běž-

ném vozíku, který ze 100 % hradí

zdravotní pojišťovny. Podle zákona

č. 48/1997 Sb., o veřejném zdra-

votním pojištění, lze totiž získat od

zdravotní pojišťovny max. částku

55 tisíc korun, a to na „vozík me-

chanický – speciální – s ohledem na

míru a závažnost zdravotního posti-

žení“. Nárok na pomůcku je záko-

nem dán maximálně jednou za pět

let a pomůcku musí předepsat od-

borný lékař – neurolog, ortoped či

rehabilitační lékař. Poukaz pak dále

schvaluje revizní lékař konkrétní

zdravotní pojišťovny. Vozík je klien-

tům pojišťovny „zapůjčen“.

VYDOBÝT SI PRÁVO MÍT

„TEN SPRÁVNÝ VOZÍK“

V praxi je někdy složité vyjednat

s pojišťovnou vhodný vozík. Je třeba

zvážit hmotnost, cenu, možnost sklá-

dání, vyvážení či design. Zamyslet se

nad tím, kde všude se osoba pohy-

buje, v jakém terénu, v jakých pro-

storách, zda zvládá samostatně pře-

suny z vozíku a na něj. Samozřejmě

je nutné zvážit i zdravotní problémy

konkrétní osoby, např. zda je nutná

ﬁxace nohou, pánve či hrudníku, zda

osoba trpí často dekubity, jaké po-

můcky s sebou potřebuje osoba vozit

a dosáhnout na ně. Je dobré nechat

si poradit s principem sedu na vozí-

ku a zvážit možnost pojištění vozíku.

Cena vozíku „šitého na míru“ aktivní

osobě tak většinou přesahuje maxi-

mální částku, jíž zdravotní pojišťovny

na pomůcky přispívají.

Osoby s handicapem se tedy často obracejí na nada-

ce a nadační fondy s prosbou o doﬁnancování pomůcky,

časté jsou také veřejné sbírky na konkrétní osobu. Po-

kud se však na ﬁnancování podílí zdravotní pojišťovna,

je vozík poskytnut i přes „příspěvek ze strany klienta“

na smlouvu o výpůjčce. Smlouva ale spoluvlastnictví po-

můcky neupravuje, jediným vlastníkem je většinou zdra-

votní pojišťovna.

CO KDYŽ VOZÍK

„VRACÍM“ POJIŠŤOVNĚ?

Po skončení užitné doby vozíku nebo při žádosti o nový

vozík trvají zdravotní pojišťovny v současné době na

vrácení toho „vypůjčeného“ – bez ohledu na to, zda jsou

vlastníkem jediným nebo zda si klient na vozík přispěl.

V případě, že pojištěnec vrátí pomůcku, kterou sám do-

platil, není mu tato poměrná ﬁnanční částka nijak kom-

penzována.

Postup zaměstnanců zdravotních pojišťoven při vymá-

hání „zapůjčených“ pomůcek je mnohdy velmi nevybí-

ravý. Vyskytly se i případy, kdy bylo vyhrožováno pojiš-

těncům v lepším případě neposkytnutím nové pomůcky,

v horším případě i exekucí.

Poznatky, které máme od pacientů i klientů služeb,

nás vedou k závěru, že zdravotní pojišťovny zneužívají

svého nadřazeného postavení ve vztahu k pojištěncům

z řad osob zdravotně postižených. Nejzávažnější je, že

jim tento postup umožňuje zákon o veřejném zdravot-

ním pojištění.

ACO NA TO LISTINA ZÁKLADNÍCH PRÁV

ASVOBOD PLATNÁ VČR?

Listina základních práv a svobod v ČR garantuje ve svém

čl. 31 právo na zdravotní pomůcky (dále PZT), přičemž

provedení tohoto ustanovení je svěřeno zákonu o veřej-

ném zdravotním pojištění (dále ZVZP). Základní rozpor

s listinou je v ustanovení § 34 odst. 3 věta první ZVZP,

které stanoví: (…) Příslušná zdravotní pojišťovna může

půjčovat některé zdravotnické prostředky; (…). Zákon dal

tedy zdravotním pojišťovnám mož-

nost rozhodnout, zda svému pojiš-

těnci PZT vůbec poskytne nebo ne.

Zdravotní pojišťovny používají výše

uvedené ustanovení ZVZP jako uni-

verzální formuli a nejčastějším odů-

vodněním při zamítnutí poskytnutí

PZT je právě odvolání se na ustano-

vení § 34 odst. 3 věty první ZVZP

s konstatováním, že na PZT nevzniká

automaticky právní nárok.

Domníváme se, že při splnění

podmínek zákona o veřejném zdra-

votním pojištění uvedených v Příloze

č. 3 oddíl C ZVZP by měl nárok na

PZT pojištěnci vzniknout automatic-

ky. Těmito podmínkami podle ZVZP

jsou: 1) počet vydaných PZT na urči-

té období, 2) vypsání PZT odborným

lékařem, 3) max. výše úhrady za PZT

zdravotní pojišťovnou, za 4) schvále-

ní PZT revizním lékařem. Žádné dal-

ší podmínky zákon o veřejném zdra-

votním pojištění pro vznik nároku na

PZT nestanoví. Zdravotní pojišťovna

by pak v případě zamítnutí pomůc-

ky musela jasně argumentovat, proč

poskytnutí pomůcky zamítla.

Dalším problematickým slovem

v ustanovení § 34 odst. 3 ZVZP

je slovo „půjčit“. V současné době

v souladu se ZVZP je většina práv-

ních vztahů v záležitosti PZT mezi

zdravotními pojišťovnami a pojiš-

těnci upravována formou smlouvy

o výpůjčce, jak bylo uvedeno v člán-

ku výše. Máme za to, že pokud se

sama osoba s handicapem ﬁnančně

podílela na pořízení pomůcky, měl

by být ve smlouvě tento fakt zohled-

něn. Tato skutečnost je důležitá pře-

devším při vypořádání spoluvlast-

nictví při skončení užitné doby PZT,

respektive při žádosti o nový vozík.

Zdravotní pojišťovny se obohacu-

jí de facto na úkor svých pojištěn-

ců, a vědomě tak potlačují základní

právo každého, a to je právo vlastnit

majetek, respektive být spoluvlast-

níkem věci (PZT), garantované čl.

11 odst. 1 Listiny základních práv

a svobod.



Autoři článku jsou členy

Expertní skupiny zdravotně

sociálních asociálních pracovníků

zcelé České republiky.

V případě, že pojištěnec vrátí

pomůcku, kterou sám doplatil,

není mu tato poměrná ﬁnanční

částka nijak kompenzována.

Můžeš