Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 30

SERVIS
Text: MUDr. LIA VAŠÍČKOVÁ
Ilustrace: MIROSLAVA
KOLÁŘOVÁ ŠULCOVÁ
Dekubity neboli proleženiny jsou
velikou hrozbou lidí ležících, uživa-
telů vozíku i těch, kteří mají defor-
mity nohou. Vznikají v místech, kde
je málo svalové tkáně, kost je blíz-
ko pod kůží a je na ni vyvíjen tlak.
U ležícího člověka to je pod patami,
v oblasti křížové kosti, pod lopatka-
mi, v týle, na bocích a na hlezenních
kloubech. U sedícího člověka je to
oblast hrbolů sedacích kostí, vpředu
pod sponou stydkou (tedy v oblasti
genitálu), na bocích a v místě největ-
šího zakřivení páteře, které se opírá
o zádovou opěrku vozíku. Proč jsou
tak obávané? Dekubitus je otevřená
rána, kterou do těla může vniknout
infekce, může se zvětšovat a prohlu-
bovat až ke kosti či v horším případě
do kosti. U chronického defektu tělo
ztrácí bílkoviny, dochází k anémii –
málo červených krvinek, a uzavírá
se bludný kruh.
PREVENCE JE DŮLEŽITÁ
Zásadním opatřením je dekubitům
předcházet. Existuje řada tzv. riziko-
vých faktorů, které zvyšují pravdě-
podobnost výskytu defektu. Riziko-
vé faktory jsou vnější a vnitřní. Mezi
vnější patří již zmíněný tlak, třecí
a střižné síly, vlhko, teplo, otřesy
a vibrace. Mezi vnitřní rizikové fak-
tory počítáme poruchy výživy, atro-
fii = úbytek svalové tkáně, stárnoucí
a suchou kůži, přidružená onemoc-
nění. Z nich je to nejčastěji diabetes
mellitus neboli cukrovka, při které
se obvykle rány a jizvy hůře a déle
hojí. Také ale musíme vzít v úvahu
inkontinenci moče a/nebo stolice
i zvýšenou tělesnou teplotu při jiném
onemocnění.
Poradna pro zdraví:
Dekubity
Co dělat, abychom dekubitům
předcházeli? Na lůžku je třeba člo-
věka pravidelně polohovat a po-
užívat antidekubitní matrace. Uživa-
tel vozíku by měl často měnit svou
polohu a odlehčovat hýždím. Sedací
polštář by měl být vybrán podle jeho
potřeby tak, aby dobře stabilizoval
pánev, dodával jí oporu (tedy aby ne-
podjížděla, neklouzala a nevznikaly
třecí a střižné síly) a současně měl
antidekubitní vlastnosti podle veli-
kosti rizika klienta/pacienta.
Existují různé stupnice a škály na
posouzení rizikovosti u každého člo-
věka. I celý vozík musí být nastaven
tak, aby bránil trvalému podjíždění
pánve. Velmi důležité je také obleče-
ní. Např. sklady na kapsách u džínů,
zapomenutá pětikoruna v zadní kap-
se, spodní prádlo, jehož šev prochází
právě pod hrbolem sedací kosti (ať
se jedná o prádlo látkové či inkon-
tinenční), doklady, mobil či cokoliv
dalšího, co si člověk dává na vozíku
za sebe, může způsobit otlak, ze kte-
rého se vyvine dekubitus. Samozřej-
mě je dobré čas od času potah seda-
cího polštáře vyprat.
Je třeba denně kontrolovat vlast-
ní pozadí. Zrcátkem a pohmatem.
Pohmatem nalezneme velmi rychle
zatvrdlinky či jiný charakter kůže
a zrcátkem ihned zkontrolujeme,
co jsme nahmatali. Nebo to udělá
osobní asistent či někdo z rodiny.
Každodenní pravidelnost je velmi
důležitá. Zvláště v situacích, kdy se
jednostranně zhorší spasticita či
něco začne být jinak! Nelze podce-
ňovat žádnou situaci.
PRVNÍ OPATŘENÍ
Při zarudnutí je třeba kůži promazat
(čímkoliv, co se dobře vstřebá – heř-
mánkovou nebo měsíčkovou mastí,
indulonou, manželčiným hydratač-
ním pleťovým mlékem atd.) a ráno
se přesvědčit, že zarudnutí zmizelo.
Současně je třeba přemýšlet, čím
mohlo dojít k tlaku a zarudnutí. Po-
kud zarudnutí přetrvává a nemizí,
je to rizikové. Velmi pravděpodobně
je v tomto místě větší tlak a při jeho
delším působení hrozí vznik defektu.
Musíme zkontrolovat oblečení, se-
dací polštář i nastavení vozíku, pro-
mazat zarudlé místo a kontrolovat.
Pokud je zarudnutí teplejší než okol-
ní tkáň, měl by ho vidět lékař. Jedno-
duché vyšetření ultrazvukem ukáže,
zda je situace povrchová nebo uvnitř
tkáně čeká zrada. Otevřený defekt
by měl vždy vidět lékař a defekt
musí být přelepen, protože nemůže
zůstat v kontaktu s oblečením.
Autorka je specialistka
na postižení míchy
asezení ve vozíku.
Existují různé stupnice a škály
na posouzení rizikovosti u každého
člověka. I celý vozík musí být nastaven
tak, aby bránil trvalému podjíždění
pánve. Velmi důležité je také oblečení.
Můžeš