Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 23

23

Facebook si limity počítačového

rozpoznávání obsahu uvědomuje,

jeho systém proto pracuje s hranicí

pravděpodobnosti. V základním na-

stavení je automatizovaný popisek

zveřejněn, jen pokud si je počítač

alespoň na 80 procent jistý tím, na

co se dívá. I to je ale podle inženýrů

ze zmíněného týmu poměrně málo,

pokud se jedná o citlivé případy,

jako je například rozpoznání rasy.

Pokud si tedy stroj není jistý, raději

popisek nevystaví. „Někdy je žádná

informace lepší než špatná infor-

mace,“ dodává k tomu vedoucí týmu

Je Wieland pro on-line magazín

The Verge.

INTERNET VNOVÉM?

Projekt je samozřejmě na samém

počátku, aktuálně je dostupný jen

v anglickém jazyce a jen pro uživa-

tele mobilního operačního systému

iOS (funkce by měla být brzy k dis-

pozici také uživatelům chytrých tele-

fonů s Androidem).

Počítače Facebooku dnes umějí na

obrázku poznat pizzu; že je to salá-

mová s feferonkami, se teprve musí

naučit. Server BBC přinesl informa-

ci, že novinka aktuálně rozpozná na

osmdesát různých objektů v katego-

riích jako doprava, prostředí, sport,

jídlo nebo vzhled. Identifikuje na-

příklad auto, loď, letadlo, kolo, hory,

stromy, plavecký bazén, ale i úsměv,

sluneční brýle, boty nebo dětskou

tvář. Čím více obrázků rozpozná

stroj dobře, tím více se zvyšuje prav-

děpodobnost, že se příště nesplete.

Počítačové rozpoznávání má

obecně své mouchy, některé větší

než jiné – stroj se logicky neorientuje

ve složité spleti sociálních zvyklostí.

Pokud se však na podobné snahy

nebudeme dívat příliš přísně, systém

jednoznačně přináší výhody: Člově-

ku vidoucímu musí nutně připadat

nedokonalý, možná i místy směšně

hloupý, avšak i pár dobře mířených

klíčových slov může kompletně

změnit zážitek zrakově postižených

uživatelů internetu. To potvrzu-

jí i první zkušenosti: „Pár slov stačí,

abych se cítila součástí okamžiku,“

shrnuje i dojmy ostatních nevidomá

mladá žena ve videu, které Facebook

o novince natočil.

Vývojový tým už pracuje na dal-

ších funkcích. Pokud vše půjde

dobře, mohli by se nevidomí uživate-

lé Facebooku, a možná i dalších soci-

álních sítí, brzy dočkat i rozpoznává-

ní objektů ve videích nebo rozhovoru

s umělou inteligencí. Bude možné

zeptat se jí například na jména lidí

na fotkách. Rozeznání obličejů a při-

řazení ke jménům v seznamu přátel

by mělo být časem automatizované.

Matt King takovou funkci, a vlastně

i celou snahu svého týmu, navzdory

kritickým hlasům a obavám o sou-

kromí, vnímá jako férové vyrovnání

příležitostí: „Zpřístupní se nám něco,

co už vlastně běžně funguje, infor-

mace, která je jinak dostupná všem,“

shrnuje nevidomý inženýr pro brit-

skou BBC.



„Obrázek může

obsahovat:

dva lidé, smějící

se, sluneční brýle,

obloha, příroda,

voda“.

Počítač se učí,

na co se vlastně

dívá.