Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 14

REFLEKTOR

Nevzdělaní a opovrhovaní

Potkali jsme se během měsíční stá-

že v České republice, kterou pan

Muhammed absolvoval pod záštitou

Člověka v tísni. Na naši schůzku do

kavárny v centru Prahy dorazil v do-

provodu tlumočníka z arabštiny, pro-

tože si nebyl dostatečně jistý svou

angličtinou. Hubený elegán v dobře

padnoucím obleku a s téměř pla-

chým pohledem rozhodně na první

pohled nedělal dojem plamenného

bojovníka za lidská práva. Jeho vy-

stupování bylo navíc velmi uhlazené.

Příběhy, o nichž začal záhy hovořit,

už takové rozhodně nebyly.

„Situace lidí s postižením v Egyptě

není vůbec lehká,“ říká hned na úvod

Muhammed Abu Zikrí z Gízy a po-

kračuje. „Prakticky nikdo kompetent-

ní se tomuto tématu nevěnuje. Bohu-

žel to platí i pro ministerstvo, které je

jakousi obdobou vašeho ministerstva

práce a sociálních věcí. Celé to začíná

už bariérovostí úřadů a celého veřej-

ného prostoru. Pokud existují nějaké

předpisy, jsou jen na papíře.“

Egyptská legislativa přitom teore-

ticky není v oblasti práv lidí s posti-

žením úplně neorané pole. Zahrnuje

například právní předpis o zaměst-

návání, podobný, jaký známe z ČR.

Operuje s povinnou pětiprocentní

kvótou pracovníků s postižením.

Pan Muhammed však přibližuje

rea litu: „Pokud zaměstnavatelé tuto

kvótu nedodržují, uhradí směšnou

pokutu 100 egyptských liber (EGP).

Platí ji prakticky všichni, protože je

to nejjednodušší a je to levné. Ně-

které ﬁrmy kvůli daňovým úlevám

zaměstnávají naoko. Lidé se za drob-

nou úplatu upíší k ﬁktivní práci. Jen

MUHAMMED ABU ZIKRÍ JE MLADÝ

EGYPTSKÝ PRÁVNÍK. VE SVÉ ZEMI HÁJÍ

ZÁJMY LIDÍ SPOSTIŽENÍM NEBO

HIV/AIDS. SÁM MÁ LEHKOU FORMU

DĚTSKÉ MOZKOVÉ OBRNY, KTERÁ MU

ZNEHYBNILA JEDNU RUKU. ZVLASTNÍ

ZKUŠENOSTI PROTO VÍ, JAKÝM

PŘEKÁŽKÁM A DISKRIMINACI MUSEJÍ

VJEHO DOMOVINĚ ČELIT LIDÉ, KTEŘÍ

SE NĚJAK ODLIŠUJÍ.

Text: RADEK MUSÍLEK

Foto: JAN ŠILPOCH

Na první pohled plachý bojovník

za práva lidí s postižením v Egyptě

Můžeš