Strana 9
Pohromy i dary
Malý virus ze skupiny koronavirů
snad znají dnes již úplně všichni.
Žijeme v situaci, kterou zná jen vá
-
lečná generace. Zažíváme nouzový
stav, uzavřené hranice státu, koste
-
ly, karanténu, nákupy omezené na
nezbytné životní potřeby a určené
hodiny pro nejrizikovější skupinu –
seniory. Čas jsme podělili do práce,
k zajištění nezbytných potravin
a domů. Na dveřích lékáren vídáme
nápisy: „Roušky nejsou, gumové
rukavice nejsou, dezinfekce není.
Kdy bude, nevíme.“ Doslovná citace
z jednoho plakátu.
A co lidé s handicapem? Zvedla se
obrovská vlna solidarity, lidé šijí
roušky, studenti zajišťují donáš
-
kové služby jídla či jiných potřeb
seniorům a handicapovaným,
pečou buchty pro ty, kteří kontro
-
lují naše hranice.
Je to těžká doba. O to více bychom
k sobě měli být slušní, laskaví,
společný čas doma, který nám byl
dán, využít pro posílení vazeb v ro
-
dinách. Protože nevíme, co bude
dále. Zda to je první vlna a zda ne
-
bude druhá, až se omezí karanténní
opatření. A také dolehne ekono
-
mika, která nyní snižuje příjmy
v rodinách a bude třeba finančních
prostředků na kompenzace pro lidi,
kteří zůstali zcela bez peněz, zvýší
se počet nezaměstnaných evidova
-
ných na úřadech práce.
Nikdo nemá představu, jak se
to projeví v sociálních službách,
kolik a zda vůbec zůstanou nějaké
finanční prostředky na projekty,
které jsou nyní pozastaveny. Těžká
doba nejen je, ale i bude. Jak se
máme bránit? Dovolím si dvě citace
Louise Pennyové: „Všichni máme
svoje dary i pohromy a každý den
je všichni počítáme. Otázkou ale
je, které z nich. … Buď budu naříkat
nad tím, o co jsem přišel, nebo budu
vděčný za to, co mi zůstalo.“
Autorka je lékařka,
členka Rady Konta Bariéry.
SLOUPEK Lii VAŠÍČKOVÉ
9
to alespoň ze slov Žofie Mouchové,
předsedkyně oblastní pobočky Pra-
ha-jih spadající pod Sjednocenou or-
ganizaci nevidomých a slabozrakých
ČR (SONS). „Všichni jsme doma, sle-
dujeme média a voláme si. Nevím
o nikom, kdo by byl osamělý a bez
pomoci. Všichni někoho mají. Na-
bízíme i pomocnou průvodcovskou
pomoc, kdyby někdo potřeboval,“
shrnuje stručně předsedkyně.
PORUCHY
AUTISTICKÉHO SPEKTRA
Pro řadu lidí s poruchami autistického
spektra (PAS) je koronavirová situace
velmi zátěžová, především s ohledem
na tendenci k zažitým rituálům nebo
kvůli nošení roušek. Podle Hynka
Jůna, ředitele terapeutických služeb
NAUTIS, z. ú., to však nemusí platit
automaticky, přístup je velmi indivi-
duální. „Někteří naši klienti s Asper-
gerovým syndromem zvládají psy-
chicky karanténu paradoxně lépe než
zdravá populace. Pro některé z nich
se totiž nic nemění. I před karanté-
nou chodili pouze do práce a z práce
a s nikým se ve volném čase nestýka-
li,“ uvádí v rozhovoru pro newsletter
Národního ústavu pro autismus.
Hynek Jůn dodává, že „v současné
době jsme všichni v krizové a zátě-
žové situaci. V těch platí, že lidé se
příliš nehroutí a ,jedou‘. Horší to bude
za půl roku, kdy na lidi dopadne zá-
těž z dnešních dní.“ Pracovníci i ro-
diny lidí s PAS tak musí myslet na
svoji psychohygienu, na což pouka-
zují prakticky všichni zainteresovaní
odborníci. Radí také, že nejen lidem
s PAS pomůže (byť nouzové) jasné
nastavení režimu dne.
Pochopitelně i NAUTIS musel ome-
zit své služby. Magdalena Thorová,
výkonná ředitelka, k tomu říká: „Ruší-
me služby, jejichž zrušení ne ohrožuje
život či zdraví našich klientů, tedy
zejména poradenské a terapeutické.
Tam, kde to jde, je nahrazujeme dis-
tanční podobou. Jsme v intenzivním
spojení s klienty, kteří nemají žádné
blízké. Postarat se o tyto lidi je pro nás
v tuto chvíli prioritou…“