Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 22

KULTURA / SIMONA BABČÁKOVÁ

se. I když v představení ani v před-

nášce není nic daného, jsou v celém

večeru znát pravidla řemesla – im-

provizace pro mě není chaotická

nahodilost. Respektuji pravidla a po-

užívám nástroje.

Na jaké úrovni je podle vás psy-

chohygiena unás?

Z mého úhlu pohledu většina lidí

vědomou psychohygienu vůbec ne-

dělá. Přitom bychom se o tom měli

učit už na základní škole, na střed-

ní nejpozději. Je to naprosto zásadní

pro kvalitu prožívání života. Součástí

psychohygieny je pro mě i umění ko-

munikace, schopnost říct ne a nasta-

vit si hranice, když už je na mě něče-

ho moc, a schopnost říct ano tomu,

co je pro mě důležité. A být ochotna

pro to něco udělat, něco obětovat.

Zároveň se jedná o aktivní komu-

nikaci s našimi emocemi. Ty jsou pro

mě informací, způsobem, jak s námi

komunikuje naše duše. Když nejsme

ochotni poslouchat jemné signály,

pak je nucena na nás křičet – a to se

potom materializuje ve zdravotních

problémech. Přijde mi praktičtější

komunikovat se sebou včas a nemu-

set zažívat tolik fyzické bolesti nebo

psychického utrpení. Prožíváme

přece nejblahobytnější dobu, ve kte-

ré jsme kdy žili, utrpení není nutné…

Já cítím potřebu tyto informace šířit

z roviny lásky k lidem, a moc si přeju,

aby nám všem bylo dobře. Mys lím,

že čím víc lidí si bude uvědomovat,

kým jsou ve své jedinečnosti – odkud

a kam kráčí, začnou si realizovat své

sny, začnou být spokojení, začnou mít

volné kapacity i na občanské aktivi-

ty. Protože ve společnosti, kde budou

lidé spokojení, se bude žít lehčeji. Lidé

se začnou víc smát. To je moje moti-

vace, proč chci ovlivňovat společnost

k probuzení, ke zdravému rozumu,

k lásce k sobě samým – já chci v ta-

kové společnosti žít. Bude se lépe tvo-

řit život, komunikovat, spolupracovat

a budeme se víc radovat. Taková je

má víra.

Pokoušíte se „za pochodu“ zlepšit

něco ve vlastní psychohygieně?

Samozřejmě, neustále. Sebepoznání

a seberozvoj je nikdy nekončící pro-

ces. Naštěstí jsem si vytvořila okolo

sebe společenství, kde mám k dispo-

zici mnoho zdravé a vědomé zpětné

vazby, takže když si s něčím delší čas

nevím rady, mám na koho se obrátit.

K tomu dochází minimálně dvakrát

měsíčně, takže jsem v kontinuální

péči na psychické i na fyzické úrovni.

Mám svou fyzioterapeutku a kondič-

ního trenéra, chodím cvičit pilates.

Nejsem úplně příkladně disciplinova-

ná, to rozhodně ne, ale snažím se.

Se svým hereckým

kolegou Václavem

Neužilem ve spotu

natočeném pro

pořad Pomáhej

shumorem.