Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 46

ŽIVOT / RYBAŘENÍ NA DIVOKO

vidět, že je skoro na hranici možnos-

tí. Vybavení skáče nad hlavou, chy-

táme pruty a přivazujeme vše, co se

hýbe. Jsme zmáčení a plní adrenali-

nu. V klidnější pasáži po větru pře-

konáváme rychlost 65 kilometrů za

hodinu.

Před tréninkem jsme si stanovili

několik kontrolních bodů, kde po-

dle sonarové mapy předpokládáme

dané druhy lovených ryb. V závodě,

který je třídenní, se musí každý den

nachytat tři candáti, tři okouni a jed-

na štika – tzv. FullHouse. Pro dobrý

výsledek je nutné to takto zopakovat

každý závodní den v co největších

velikostech. Nejvyšší součet bodů/

centimetrů vyhrává a podle celko-

vých nejlepších umístění ze tří dnů

může daná posádka pomýšlet na

zlato. Vítěz bere plně vybavenou ba-

sovou loď v hodnotě 100 000 eur. Je

o co hrát!

Přijíždíme na první slibné místo,

skáču na otočnou židličku na příď.

Nohy mi neslouží, ale na židličce

mám silnou oporu a nepociťuji vý-

razný limit. Tak nějak jsem se při-

způsobil. První nához, baaang, rána

do prutu! Ryba si bere z navijáku,

daří se mi ji rychle zastavit a otočit.

Po chvíli se z hlubiny vynořuje krás-

ná „psí“ hlava plná ostrých zubů se

stříbrným tělem. Rybu odhaduji na

čtyři kila a dávám jí svobodu. Daří

se nám, během hodiny zdoláváme

dalších několik krásných candátů.

Při dalším přejezdu Radek zdolává

pěknou štiku, okouny velikosti nasa-

zených českých kaprů dochytáváme

v podvečer. Je to úspěch a povzbu-

zuje nás to do další fáze přípravy.

Následující trénink končíme dří-

ve, už před obědem, vítr se zhoršuje.

Přicházím dnes o svoji největší štiku,

kterou jsem měl kdy na prutu. Mon-

strum hlubin, jež se mi nedaří odlepit

ode dna. Na několik silných výpadů

ještě reflektuji, přetahovaná je o ka-

ždý centimetr. Špička prutu ohnutá

do vody. Tah náhle povoluje a ne-

ohnutelný háček je do pravého úhlu.

Končím dnes jako poražený. Klidně

to mohla být ryba ke 130 cm i větší,

které zde nejsou vzácností, ale kdo

ví. Takto vznikají ty pravé rybářské

legendy. Cestou nazpět se nám zdá

loď trochu líná, nepřisuzujeme tomu

ale větší pozornost.

V následujících dnech je oficiální

registrace, odpočinkový den a tzv.

Boat Parade, kdy se lodě prohánějí

v plné kráse po kanálech uprostřed

městečka Hellevoetsluisa a za hlasité

hudby mávají svými státními vlajka-

mi a zdraví se s návštěvníky. Umoc-

něni tímto zážitkem usínáme v oče-

kávání velkolepého rybaření. V noci

nás probudí hukot přistávajícího

Boeingu 777, bouře bere střechy,

vyvrací stromy. Přivazujeme velký

stan našeho zázemí k autu. Chvílemi

stan levituje nad zemí a drží jen na

několika tažných lanech. Doufáme,

že nebudeme muset volat pro pomoc

z jiného kontinentu a zažít pohádku

o Aladinovi na létajícím koberci.

K ránu vichřice ustává a zjišťujeme

škody. Na našem dočasném příbyt-

ku nejsou naštěstí významné trhliny,

a tak dospáváme poslední minuty.

Je středa pět hodin ráno, první den

závodu a všechno je jinak. Největší

bouře za 100 let v Nizozemsku nutí

organizátory posunout start o jeden

den dopředu. Jsme za to stejně jako

drtivá většina posádek rádi.

ŠOK NA STARTU

Je tu oficiální start. Vítr je podobný

jako v tréninku, lodě jsou rozprostře-

ny vedle sebe v dvousetmetrovém

úseku a čeká se na signál. „Jedeee-

em,“ volám a dáváme tomu plně „pod

kotel“. Motory burácejí, lodě dělají

obrovské vlny do všech směrů. Ně-

které posádky překonávají rychlost

100 km/h, je to obdobné jako u star-

tu formule 1. Alespoň nám všem to

tak připadá. Situace je nepřehledná.

Najíždí na nás sousední loď, která

je sevřená z druhé strany, strháváme

řízení. Dostáváme se do velkého pře-

tížení, okraj lodě kopíruje vodu, přes

vodní smršť není vidět. Ještěže máme

vesty, pomyslím si a vtom to i parťák

shodně vyřkne. Daří se nám chy-

tit klidnější brázdu za rychlejší lodí.

Konečně jsme z toho venku a lodě

se rozlétají jako hejno holubů, každá

na své vyhlídnuté místo. Start je vždy

hodně vyhecovaný. Jedna z rychlej-

Start je vždy

velká přehlídka

mezinárodních

posádek s jejich

vymazlenými

lodními miláčky.

Přijíždíme na první slibné místo,

skáču na otočnou židličku na příď.

Nohy mi neslouží, ale na židličce mám

silnou oporu a nepociťuji výrazný limit.

Tak nějak jsem se přizpůsobil.

První nához, baaang, rána do prutu!