Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 45

45

ŽIVOT / RYBAŘENÍ NA DIVOKO

Slyšel jsem krásnou teorii, že adre-

nalinové sporty jsou jako dvě spoje-

né nádoby, kdy v jedné jsou zkuše-

nosti a ve druhé je štěstí. Na začátku

každé nové výzvy jsme plni štěstí

a euforie, ale máme málo zkušeností.

Ty ale postupně získáváme, zdoko-

nalujeme sami sebe, svoje vybavení,

nádoba zkušeností se nám rychle

plní a to nám umožňuje hranici bez-

pečnosti posouvat. Ty baňky jsou

ale propojené a štěstí ubývá… Nejde

tedy o to, zda k nějaké krizové situaci

dojde, ale kdy nastane a jaké budou

následky.

Stojíme v dlouhé holandské ma-

rině a sledujeme frmol mezi loděmi

prvních nedočkavých závodníků. Na

jezeře Hollands Diep a Haringvliet

v celkové délce 60 km se koná jeden

z největších světových závodů v ry-

baření z lodí, World Predator Classic.

Já s parťákem Radkem u toho letos

s dalšími 90 posádkami nemůžeme

chybět. Svištící vlajky od větru a hluk

vzdáleného vlnolamu napovídá, že

počasí bude bouřlivé a pro žádné

mořské zelenáče.

JÍZDA JAKO NA TOBOGÁNU

Je pátek ráno a po spuštění lodě,

nezbytném focení a nejnutnějších

administrativních úkonech pomalu

vyrážíme z přístavu zakusit krásu,

ale i náročnost zdejších průtočných

jezer, která navádějí zaoceánské

lodě do přístavu v Rotterdamu. Při

výjezdu z loděnice se na chvíli zasta-

vujeme a obhlížíme situaci. Silný vítr

vzedmul vlny až přes metrovou výš-

ku, a i když máme velkou loď v dél-

ce skoro šest metrů se 115 koňmi

na zádi, hodně rozmýšlíme situaci

a taktiku jízdy. Je tréninkový den,

oblast je pro nás neznámá, jsme zde

poprvé. „Jedeme, potřebujeme projet

alespoň 20 km úseku, nejsme tady

na dovolený,“ prohlásí Radek a vyjíž-

díme ven do vln, ve kterých se naše

loď periodicky ztrácí. Čerpadla jedou

naplno, máme po kotníky vody. „Při-

dej, potřebujeme se dostat nad vlnu,“

zahlásím a rychle se dostáváme do

vyšších otáček.

Situace se uklidňuje. Není ale moc

příjemné skákat metrové vlny. Nára-

zy jsou extrémně tvrdé, loď kvílí a je

Hranice bezpečného

dobrodružství

Někdy si kladu otázku, kdy je ještě

hranice bezpečného dobrodružství

akceptovatelná akdy už je lepší být

za kavárenského povaleče. Pokusím se

svámi čtenáři podělit ojeden takový

netradiční zážitek, kdy jsme opravdu

jeli hranu, nebo až za hranou?

Text: MARTIN KOPEČEK

Foto: ARCHIV AUTORA

Snad se vítr zase nezvedne a dostaneme se večer zpátky do přístavu.