Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 25

25
KULTURA
Text: MICHAELA ZINDELOVÁ
Foto: JAN ŠILPOCH
Na začátek vyprodaného koncertu
si musím počkat. Muzikanti, co na
sebe skvěle slyší, projedou zvukovou
zkoušku, pomalu se začne scházet
publikum. Do Malostranské besedy
přicházejí lidé několika generací.
Mária Biháriho, který nastupuje
na začátku koncertu jako posled-
ní, v nepřehlédnutelné rudé košili,
vítá potlesk. Hraje na klavír i akor-
deon, na oba nástroje virtuózně, cit-
livě zpívá rytmické i teskné písně.
Bachtale Apsa spojuje romské cítění
s folkem, popem i jazzem. Energický
ohňostroj písní kapely je bez konce
– Mário se otáčí na židli od jedno-
ho nástroje k druhému. Až po jedné
skladbě hlesne do mikrofonu: „Mu-
sím si vydechnout!“ Ale hned začne
zpívat další šanson. Hlavou mi pro-
létne srovnání se Stevie Wonderem…
Od prvních tónů posluchači v klu-
bu „plují“ s písněmi, pohupují se,
tleskají. Pro všechny v sále je tento
koncert vysoko vynesená karta, jde
o jejich „srdeční záležitost“. Také
k tématům srdce jsme se s Máriem
Bihárim během rozhovoru dostali.
Vnímal jste svět kolem sebe až do
osmi jako jiní, pak jste oslepl. To
vás rodiče vBratislavě posadili
ke klavíru?
Narodil jsem se se zeleným zákalem,
přestal jsem vidět až po úraze. Teh-
dy jsem na klavír hrál, ale raději jsem
běhal s kluky venku. V deseti jsem
se dostal do internátní školy v Le-
O srdečních záležitostech…
Sešli jsme se
vpražské
Malostranské
besedě. Ztepilý
muž vzrcadlových
brýlích se vbudově
dobře orientuje,
hrál tu často už
skapelou Zuzky
Navarové.
Mário Bihári,
fenomenální
nevidomý
muzikant,
se sem
pořád
rád vrací.
Bihári hraje skvělý
melodický doprovod
na klavír. Jeho
harmonika dokáže
obarvit šanson a dát mu
příchuť pouliční nálady.
Můžeš